Ráda bych vám, milé CHŽ, představila vítězný příběh mojí dcery, kterým se uvedla v literární soutěži pro 1. stupeň ZŠ, která se konala minulý měsíc v naší škole. Dcera chodí do 2. třídy, takže jsem jsem jí musela pomoci s pravopisem, ale samotný příběh je její dílko. Snad se bude líbit i vám. Přeji příjemné čtení…

V malém vesnickém domku bydlela holčička Verunka, která měla ještě mladší sestřičku Kristýnku.

Jednoho dne dětem maminka navrhla, že půjdou do lesa, když je venku tak krásně.

Den byl zalitý sluncem, nebe bez mráčků a ve stínu stromů bylo příjemně. Děti rády běhaly po lese a neustále objevovaly něco nového. Po nějaké době už ale byly unavené, a tak maminka našla místečko k odpočinku. Všichni si lehli do trávy a užívali si teplého odpoledne, poslouchali zpěv ptáků a pozorovali jejich švitoření ve větvích stromů.

Najednou děti zaslechly podivné kňourání, a tak poprosily maminku, aby se šla s nimi podívat, odkud se to ozývá a hlavně co to může být…

Opodál za velkým pařezem se krčilo malé bílé klubíčko.

Byl to malý bílý pejsek, kterého sem někdo odložil nebo se sem zatoulal.

Děti si vzpomněly, že když si nedaleko hrály, zahlédly starého pána, který něco schovával pod košilí. Možná to byl právě on, kdo tam pejska nechal.

Dětem bylo pejska líto. Dlouho maminku přemlouvaly, aby si mohly pejska vzít. Když maminka zjistila, že je to vlastně malá psí slečna, tak souhlasila a dali jí jméno Kesi.

Kesinka se u nich doma hned zabydlela a stala se jejich nejlepší kamarádkou. Holčičky si s ní užívaly spoustu legrace, venku se s Kesinkou honily, hrály si na schovávanou, Kesinka jim nosila klacíky, někdy míček nebo se s Verunkou přetahovala o kus provázku…

Prázdninové dny rychle ubíhaly, ale dětem to nevadilo. Do školy i do školky už se těšily, až se kamarádům pochlubí s Kesinkou.

A proto hned první školní den je Kesinka doprovodila až ke dveřím školy. Ani další dny tomu nebylo jinak. Odpoledne po vyučování už Kesinka netrpělivě děti očekávala a hned jakmile vyběhly ze školy, je radostně vítala.            

Podzim už se kvapem blížil, stromy se pomalu převlékaly do pestrobarevných kabátků a ze strnišť vál chladný vítr. „Mami, co kdybychom Kesince pořídily nějakou bundičku, aby jí nebyla při tom čekání před školou zima?“, navrhla Verunka. Maminka musela uznat, že to je dobrý nápad a tak se jednoho sychravého odpoledne pustila do práce. Aby mohla Kesince ušít obleček na míru, musela si pejska ze všeho nejdřív důkladně změřit. Práce šla mamince hezky od ruky a do večera měla pro Kesinku několik hezkých kousků. Děti byly nadšené a hned začaly vybírat, co Kesince zítra na cestu do školy  oblečou.

Následující ráno byla Kesinka oblečená v roztomilé mikince a všem kolemjdoucím se to moc líbilo.

Odpoledne však děti zůstaly stát před školou jako opařené. Kesinka tam dnes nebyla. „Co se stalo s Kesinkou?“, ptaly se děti maminky. „Já nevím, nemůžu ji nikde najít!“ A tak se děti smutně vracely domů.

Když konečně dorazily, pustily se hned do hledání pejska. Nejdřív šly do pokoje, pak do kuchyně, ale nic nenašly. Také šly do obýváku, ale pořád nic. Nakonec šly prohledat ještě koupelnu a vtom Kristýnka něco zahlédla v koši na prádlo. Holčičky nakoukly do koše a Kesinka si tam spokojeně hověla a zrovna kousala maminčinu ponožku. Verunka vytáhla pejska z koše a jelikož dnes neměly žádné úkoly,  hrály si holčičky s milovanou Kesinkou až do večera.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10