Na naší zpáteční cestě z ruského Petrohradu byla ještě zastávka v Litvě. Vlak nás přivezl ráno do Vilniusu, hlavního města této postkomunistické země. Která je od roku 2004 členem EU, tak stačí k návštěvě občanka. My máme pasy. Nádraží je ve staré části města.

Uložili jsme zavazadla a šli na prohlídku. Do historického centra města jsme vstoupili branou v hradbách, u které byl hned kostel s obrazem Panny Marie na galerii. To bylo dost nezvyklé, že nebyl uvnitř kostela. Pak jsme šli dál po kočičích hlavách uličkami plných obchůdků se suvenýry, jantarem, čajoven, kaváren a restaurací.

Viděli jsme universitu, dům, kde žil básník Adam Mickiewicz, spoustu kostelů, převážně katolických, ale i pravověrný a židovskou synagogu. Možná vás bude zajímat, že před 2.sv.válkou zde žila třetí největší komunita židů světa. Došli jsme asi na největší - Katedrální náměstí ve starém Vilniusu, stojí
 tu bílá velká katedrála s o kus dál stojící zvonicí. Nad náměstím je pak hora s hradem. Trošku nám to bylo k smíchu.

Byl to takový kopeček, ale Litva je jedna velká rovina a tak i toto je považováno za horu. Jmenovala se Geminův vrch. Hrad byl cihlový a šlo se k němu parkem. Od hradu jsme viděli celý Vilnius, starý i nový, který je moderní. Vrátili jsme se dolů, zase jsme šli městem k hostelu blízko nádraží.

V restauracích je trošku dráž než u nás, tak jsme si nakoupili v obchodě a povečeřeli  na pokoji. Ráno po budíčku, snídani a hygieně jsme jeli asi 30km do národního parku TRAKAI. Je to městečko v moc hezké přírodě, obklopené několika jezery. Byla neděle a zrovna se tady konalo nějaké náboženské procesí, tak jsme alespoň viděli místní kroj. Po chvíli jsme přišli k jezerům a k hradu. Je to krásná stavba z červených cihel, která se tyčí obklopená zelení z hladiny jezera. K hradu se dostanete buď na lodičkách a nebo po dřevěných lávkách.

Trošku nás překvapily žebrající děti, které pískaly v kleče na flétničky. A byla jsem svědkem, jak jeden asi třicetiletý chlap mlátil v křoví malého kluka, který jedl nějakou bulku, co asi dostal od turisty a sebral mu ji. Byl to pro mě šok. Kolem jezera jsou stánky převážně s jantarem...

Na prohlídku hradu jsme nešli. Místní průvodce byl jen v litevštině a té by nikdo z nás nerozuměl. Prohlédli jsme si pak městečko a vrátili se zpět do Vilniusu. Vyzvedli jsme zavazadla a čekali na autobus, kterým jsme jeli do Varšavy a dál vlakem domů.