Pravidelně odnáším vyřazené oblečení do charitativního kontejneru na textil u našeho domu. Stojí tam už několik let. Občas ho ovšem navštíví i nějaký nenechavec, který z kontejneru odcizí, co tam jiní přinesli. Věřím ale, že i tak textil odložený v kontejneru většinou pomáhá potřebným. Proto mám dobrý pocit, že textil nenosím do obyčejného kontejneru, z kterého by skončil na skládce, případně ve spalovně.
Opět jsem naplnila dvě velké tašky obnošeným textilem nebo oblečením, do kterého proporčně už nevlezu, a vypravila jsem se ke kontejneru. Tentokrát jsem ho ale nenašla. Po kontejneru zbyla jen díra mezi ostatními nádobami na odpad. Pro jistotu jsem obešla široké okolí, jestli kontejner někam nepřemístili. Nikde ale nebyl. S taškami jsem se táhla zpět domů. Nechtěla jsem je jen tak vyhodit. Byly tam pěkné věci, které by určitě udělaly radost.
I druhý den jsem místo navštívila. Kontejner opět chyběl. A tak jsem se rozhodla vznést dotaz jak na vedení města, tak na technické služby našeho města, i když ty charitativní kontejner nespravují. Určitě nejsem sama, kdo kontejner postrádá.
Po pár dnech jsem se dočkala odpovědi. Tentokrát kontejner nikdo nevykradl. Oni totiž nějací lapkové ukradli rovnou celý kontejner. A protože to nebylo jen pár kilo, které by někdo odnesl nebo odvezl osobním automobilem, musel to být pořádný lup a někdo se musel při něm také řádně nadřít. Bohužel, místo, kde kontejner stál, není monitorováno kamerami. A tak se stalo, že několikatunový objemný kontejner zmizel za bílého dne z prostoru před paneláky, ve kterých bydlí desítky rodin. Někteří lidé viděli totiž nádobu před domem ještě odpoledne cestou z práce, ale ve večerních hodinách tam už nebyl. A tak to byl lup uprostřed bílého dne. I takové věci se dnes, bohužel, dějí. Neznámým lapkům jistě nešlo tolik o oblečení, ale právě o železo, z kterého kontejner byl vyrobený.
Na mapách ovšem zmíněný kontejner ještě stále máme. A tak jsem se musela s taškami vypravit přes celé město jinam, na místo, které zloději zatím nenavštívili.