Lovec žab

Přišlo jaro a my se začali potýkat s velkým problémem. Na zahradě u našeho rodinného domu máme totiž jezírko. Když jsme dům kupovali, bylo to právě toto jezírko, které nás okouzlilo a přimělo ke koupi domu. No jo, my ale kupovali dům v zimě. Viděli jsme se, jak u romantického jezírka snídáme, povídáme si a kocháme se přírodou. Plánoval jsem postavit na břehu jezírka dřevěný altánek, ve kterém by se odehrávaly oslavy, společná posezení s přáteli apod.

Přišlo jaro a léto, a my nemohli v noci spát. Musím podotknout, že ložnici máme situovanou právě směrem do zahrady a k jezírku. Kvákání žab nám nedovolilo zamhouřit oko. A že jich letos je, těch žab! Užovka, která občas zavítá na naši zahradu a žáby loví, zřejmě svým apetitem nestíhá. A tak jsem se rozhodl jí malinko pomoci. Každý den po příchodu z práce jsem se vypravil na lov žab. První den jsem jich chytil dokonce patnáct a těšil jsem se, že bude v noci klid. Žáby jsem nelikvidoval, jsou to jinak užiteční obojživelníci, jen kdyby nebyli tak hluční. Ulovené žabky jsem nastrkal do sklenic a v batohu je přenesl do dvou kilometrů vzdáleného lesa k tůni. Tam jim bude taky dobře a nebudou nikoho rušit. Udělal jsem si tak příjemnou vycházku. 

S ženou jsme se těšili, jak se nám bude v noci dobře spát. Jenže opak byl pravdou. Ti slizcí obojživelníci řvali, jako by plakali po svých kamarádech v lese, a my opět nespali. Zřejmě jsem chytl žáby němé a ty uřvané tam nechal. Nebo že by se z lesa vrátily? I to mi táhlo hlavou. Ráno se špatně vstávalo do práce.                         

Celý týden jsem tak lovil žáby a přenášel je do lesa bez jediné známky úspěchu. Byl jsem tak spjat s přírodou víc, než bych toužil. Nakonec jsme se rozhodli s manželkou podlehnout přesile a přestěhovat ložnici na opačný konec domu. Byly nutné určité úpravy, stěhování nábytku, ale podařilo se. Ložnice je nyní směrem do ulice a v zadní „tiché“ místnosti máme obývák. Jenže ani to nepomohlo. Žabí kvákání doléhalo i na opačný konec domu. Čápa jsem dlouho neviděl. Jak ale zabránit žábám, aby navštívily pozemek, nota bene s jezírkem? Přece se kvůli žabímu koncertování nebudeme stěhovat?

Řešili jsme problém špunty do uší. I přes ně jsme ale žáby slyšeli, navíc to bylo nepříjemné usínání. Přijít k nám zloději, tak vše zaspíme. Také jsem uvažoval, že romantické jezírko na našem pozemku zruším. Žáby by neměly důvod se u domu zdržovat. Jezírko je ale krásné po celý rok, i v zimě. Nakonec jsem i altánek na břehu jezírka postavil. Přátelé a známí nám jezírko závidí. Nevědí ale, co nás čeká v noci. Naše sousedka se jednou prořekla, že právě kvůli žabím koncertům byl dům na prodej. Bývalým majitelům tak kvákání žab vadilo, že se rozhodli vrátit do panelákového bytu na sídlišti.

Pomalu jsme si zvykli. Obvykle jsme si odpoledne pouštěli doma rádio, aby nebylo takové ticho. Dnes si ticho přes den užíváme a v noci nám koncertují žáby. Tak nějak to k životu v domku patří. Shodli jsme se, že je to pořád lepší, než usínat při hádkách sousedů v paneláku nebo třeba při hluku z hospody. Protože někdo má zase takové štěstí, že má přes ulici hospodu či hernu a také má celou noc o zábavu postaráno. Žába alespoň do přírody patří a my chtěli žít blíž přírodě. A tak se nám to splnilo.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10