Lucia Šoralová: Ano, už dlouho. Když se Kalich měnil na repertoárové divadlo, byla jsem zde asi v pěti projektech. A musím říct, že mi to moc vyhovuje, cítím to tu, jako by to byla rodina, na kterou se mohu spolehnout. Nyní mám také malé děti a tak mi domácí atmosféra v Kalichu vyhovuje ještě víc.
Jaké představení máš tedy nejraději?
Lucia Šoralová: Určitě Johanku z Arku. Považuji toto představení za nejlepší, ve kterém jsem kdy hrála. Velký prostor pro zpěvačku, prostě vše co si herečka a zpěvačka může přát.
Jsi maminka dvou malých dětí, jak vše zvládáš s tímto náročným povoláním?
Lucia Šoralová: Zatím to není nic moc. Skoro všechnu práci jsem zrušila. Od muzikálu Mauglí, kdy měla dcera rok a bylo to ještě zvladatelné, jsem nebyla na žádném konkurzu na nový projekt. Jde o to, že bych časově nebyla schopna zkoušet. Takže maximálně zvládnu takzvanou „oprašovačku“ nějakého již nazkoušeného představení, které se vrací na repertoár. Po narození malého Ondřeje jsem také zatím zamrazila i hraní s kapelou. Ale začíná se blýskat na lepší časy. Teď o prázdninách pojedeme s kapelou na první koncert po pauze na Slovensko. Vůbec nevím, jak to dělají ostatní. My nemáme hlídací babičky, protože jedna je v pokročilém věku a druhé pět set kilometrů daleko. Já, když jdu z domu od dětí, mám špatné svědomí, proto si hodně vybírám, kdy a kam chodím za prací.
Chtěla bys v budoucnu hrát víc v divadle nebo se věnovat zpívání?
Lucia Šoralová: Určitě koncertování. Mám pocit, že v muzikálu jsem už většinu krásného zažila. Určitě se nebráním nastoupit do nějakého krásného představení, spíš to ale vidím na nějaké crossoverové projekty. A chtěla bych, aby kapela byla mou hlavní náplní práce.
Když se vrátíme k dětem. Jaká jsi máma? Spíše pro volnou výchovu nebo přísnost?
Lucia Šoralová: Zjistila jsem, že naše děti mají celkem dost volnosti (smích). Chodí spát mezi devátou a půl desátou večer, jí když mají hlad a tímto, pro mě volným přístupem, jsem nedávno trochu zmátla jednu návštěvu. Takže asi by to chtělo větší řád. To, ale stejně nejspíš nedopadne, protože ten nemám ani já sama.
Necháš dětem volnost ve výběru jejich zájmů nebo je třeba odrazuješ od umění?
Lucia Šoralová: Nechci je příliš cíleně k něčemu směřovat a vést. Ale pozorně vnímám, co je baví a v tom je podporuji. Dnes už je to celkem patrné k čemu nyní směřují. Rebeku zatím baví víc něco tvořit, užívá si výtvarnou činnost. Tak jsem na to také naskočila a začalo to bavit i mě. Také jsem si díky tomu vzpomněla, že jsem jako malá spíš malovala, než zpívala. A Ondřej pořád tančí a hudba je pro něj důležitější. Takže to také podporuji. Na zákazy se nechystám.
Co Tvoje zkušenosti s ostatními dětmi na pískovišti, zažila si také něco, co Tě naštvalo?
Lucia Šoralová: Já jsem taková ta matka medvědice. Když by někdo zkřivil vlásek mému dítěti, tak se neovládám (smích). Ale svoje děti si docela dost hlídám, možná až moc a tak žádnou nepříjemnou zkušenost nemám. Ta doba je dnes, ale jiná. U nás bydlelo v domě asi čtyřicet rodin, každý občas vykoukl z okna a víceméně dohlížel na všechny. Jinak jsme byli svobodní příliš nebezpečí nám asi nehrozilo.
A Tvoje plány na léto?
Lucia Šoralová: S dětmi to není ještě úplně to pravé lenošení. Ale chystáme se tradičně na Slovensko na Tále (Nízké Tatry pozn. red.), kde Ondřej hraje golf a já si užívám s dětmi přírodu. Ráda tam pak odpoledne chodím sama na houby. To mě moc baví.
Zdroj, foto: Divadlo Kalich