Julča Vacková, dnes už Kabátová, přivedla na svět svého syna Vašíka přímo v penzionu na Slunečné. To znamenalo pro její představitelku Lucii Polišenskou, že teď bude na place trávit dost času s malým prckem, který občas nemusí být úplně dobrým hereckým partnerem. I když…
Julča porodí Vašíka za pomoci svého dědy Vacka (Václav Knop) a partnera Martina Kabáta (Martin Sitta). Produkce se tedy musela poohlédnout po dalším herci do seriálu – a v tomto případě rovnou po dvou. „S miminkem už točím přes tři měsíce a musím říct, že i když jsou to dva kluci, Matěj a Olík, tak je od sebe rozeznám. Ale nedávno jsem se třeba ptala kluků na place, a ti jednoho od druhého nepoznají,“ usmívá se Lucie Polišenská, která si zatím na natáčení s prcky nemůže stěžovat. „Musím říct, že kluci jsou hrozně hodní, spolupracují a na to, že je mají v náručí cizí lidé, jsou úplně zlatí.“
O nejmenší herce ve Slunečné se stará Veronika Duchková, která obsazuje seriálové epizodní role. „Vždy vím z produkce dostatečně dopředu, jak staré dítě je na natáčení potřeba. Spolupracujeme s hereckou agenturou A-casting, která nám děti pomáhá hledat. Většinou je dobré mít ta miminka dvě nebo i tři. A nejlépe, aby si byla podobná. První důvod je, že miminka nesmí dlouho pracovat. Druhý důvod je ten, že se vždy na plac bere to spokojenější.“ A s tím souhlasí i seriálová maminka Lucie Polišenská. „Maminky kluků nám v tom moc pomáhají. Vždy se snaží, aby byli vyspaní, najezení a v pohodě. V případě, kdy potřebujeme, aby chvilku křičeli, i to zařídí. Sice vám to trhá srdce, ale na tu chviličku…“
V okamžiku, kdy přijde řada na natáčení, kde není potřeba, aby miminku bylo vidět do obličeje, nahrazují se panenkami, které můžou točit kdykoliv. „Většinou to je v případě, když jsou děti v kočárku, a taky to hodně záleží na režisérovi, který určí, kdy je třeba detail dítěte, a kdy ho může zaskočit panenka. V případě, že se točí s živým dítětem, jsou na place obě miminka a poctivě se v natáčení střídají,“ uzavírá Veronika Duchková.
Sama herečka je se svou seriálovou rolí maminky spokojená a s kluky na place je ráda. „Ve chvíli, kdy mi poprvé malého dali do ruky, tak jsem se vůbec nebála. Mám děti ráda, a kdyby nevyšla DAMU, tak jsem chtěla být porodní asistentka. Pracovala jsem v nemocnici a nějakou praxi v kojeňáku mám, takže jsem s tím byla v pohodě. Nicméně velký respekt mám, přece jen držíte cizí dítě, do toho říkáte texty a musíte se soustředit a být neustále ve střehu, není to nic jednoduchého. Zatím nám to spolu jde, ale raději to zaklepu.“