Vše začalo plesem. Byli jsme s přítelem pozvaní na ples. Moc se mi nechtělo, ale kamarádce vstupenky zbyly, protože její manžel onemocněl a oni nemohli jít. Nabízela nám je levně.

„Je tam i tombola. Třeba něco vyhrajete,“ lákala mě.

„Jo, jak se znám, tak nevyhraju, nebo to bude něco, co vůbec nebudu potřebovat.“

Kdy jindy se mi ale poštěstí zúčastnit se podobné kulturní akce? A tak jsme šli.

Nakonec jsme se docela příjemně bavili. Byla zde veselá zábava a potkali jsme tu také společné přátele, které jsme už dlouho neviděli. Jedli jsme, popíjeli, tancovali a příjemně se bavili. Do konce zbývala ještě hodina a my už byli docela unavení.

„Nepůjdeme už domů?“ navrhl přítel.

„Teď? Na konci bude tombola,“ ukázala jsem na kolo štěstí v pozadí.

Ples šel do finále a na pódium vystoupila konferenciérka, aby vyhlásila slavnostní tah cen z tomboly.
Lidé kolem nás si chodili pro své výhry, a my stále nic. Počet cen ubýval. Najednou bylo taženo naše číslo. Skutečně jsme vyhráli! Cenou, kterou jsme získali, byla zahradní houpačka. Krásná zahradní houpačka. Byla čalouněná, se stříškou, masivní konstrukce. Měla bych z ceny upřímnou radost, mít ji kam umístit. My ale bydlíme v paneláku a nemáme chatu, zahradu, ba ani balkon.
Stěží jsme složenou houpačku uvnitř těžké rozměrné krabice nasoukali do taxíku, který jsme si zavolali pro odvoz domů.
Následující dny mi rozměrná krabice jen překážela. Musela jsem se jí vyhýbat, protože zabírala část pokoje. Chtěla jsem ji prodat. Všichni mí známí ale buď houpačku mají, nebo nemají, stejně jako já, kam by ji postavili.

„Četla jsem zajímavý inzerát,“ řekla mi kamarádka jednoho dne. „Třeba bys věděla, co s houpačkou.“

Kamarádka mi ukázala zmíněný inzerát. Doufala jsem, že to bude poptávka po houpačce. Nikoli. Byl to inzerát na prodej zahrádky.

„Já zahradu přece nesháním.“

„Máš to ale kousek od baráku.“

Skutečně. Hned za mým domem je kopec, na kterém vznikla poměrně nedávno nová zahrádkářská kolonie. Zahrádky jsou zde nové, pěkné, navíc kolem jsou rodinné domy a zahrádky jsou tak víc chráněny před zloději, než kdyby byly někde v okrajové části města. Majitelé zahrádku zdědili po své babičce a chtěli se jí rychle zbavit.

„Nebydlíme tady, tak nemůžeme na zahrádku jezdit. Babička to tu měla ráda. Doufáme, že se o ni někdo bude s láskou starat, nechceme na ní vydělávat.“

Po dvou dnech jsem zahrádku skutečně koupila. Je to malinká zahrádka, v koutě stojí malá chatka a na pozemku zůstane místo jen na pár záhonků. Místo jednoho, hned v sousedství chatičky, jsem postavila vyhranou houpačku. Mám teď místo k relaxaci, k odpočinku a trochu domácí zeleniny, která chutná mnohem lépe, než ta kupovaná. Dokonce si tam pěstuji i nějaké ty bylinky a daří se na ní i kytičkám. Když mám volný čas, jsem na zahrádce. Můžu zde grilovat, opékat párky, nebo se činit mezi záhony. Nechápu, proč jsem si zahrádku nekoupila už dříve. A kdybych nešla na ples a nevyhrála houpačku, asi bych se ke koupi zahrady nikdy neodhodlala. Děkuji Ti, kamarádko.