Magická noc splněných přání

Jaro je oslava nového života, s ním přichází čerstvá energie a radost. Příroda se probouzí a ukazuje barevnou krásu a vůni květin. Toto období fascinuje lidi odnepaměti a pořádají oslavy, při nichž vzdávají hold božstvu. Staří Keltové se těšili na příchod velkého slunce, které přicházelo 1. května. Je to začátek krásného období roku, kdy je den dlouhý, daří se přírodě, úroda je bohatá a oslavuje se plodnost jako taková. Na rozhraní tohoto období, v noci z 30. dubna na 1. května, se tančí a zpívá a celá noc je slavnostním obřadem.

Na posílení účinků se zapalují ohně, které symbolizují spálení všeho starého a zrod nového a lepšího. Oheň mladí chlapci proskakovali, aby jim předal sílu a kolem žhavých uhlíků děvčata vodila domácí zvířata, aby i jim byla předána nová síla a byla ochráněna od nemocí. Ohně se rozdělávaly hlavně na kopci, aby byly vidět do dálky a odehnaly negativní síly. Na hořící hranici se připevnil panák ze slámy, který má symbolizovat čarodějnici nebo bohyni smrti Moranu. Nenechme se mýlit, Morana neměla s podobou čarodějnice nic společného, byla neskonale krásná a v tom byla její záludnost. Tato tradice se udržuje v mnoha zemích a podle dané krajiny nese svůj název.

Germánský svátek známe jako Valpružina noc, je zajímavé, že Valpurga znamená ve staročeštině čarodějnice a zároveň to byla saská bohyně, která byla jejich patronkou. Spojení bohů je tradicí i u starých Keltů, kteří dávali do souvislosti oslavu jara rovněž s pálením ohňů na počest boha slunce Belena, jejich slavnost se nazývá Beltine a v překladu to znamená Belenův neboli zářící oheň. Nejen Valpurga a Belen jsou spojováni s touto významnou nocí, církev vzpomíná apoštoly Filipa a Jakuba, podle nich nese název Filipojakubská.

Podle legendy ani jeden z apoštolů nedopadl dobře. Jakuba svrhli z věže jeruzalémského chrámu na pokyn velekněze Ananiáše v roce 62 a Filipa ukamenovali pro jeho víru v Hierapoli v roce 85. Sv.Filip a sv.Jakub jsou patrony cukrářů, proto se v tyto dny na jejich počest peče v domácnosti sladké pečivo. Církevní svátek tak trochu putoval mezi 3. květnem a 30. dubnem. Na květen byl přesunut na památku svatého Atanáše podle římskokatolického kalendáře. Ať má tato magická noc jakýkoli název, symbolika je stejná pro všechny, znamená konec všemu starému a oslavu nového a lepšího. Děvčata pletou věnečky z květů, dělají důlky do země, podle kterých věští a zdobí obydlí větvičkami. Bylinky se mají dát na sváteční stůl a do pokrmů. Na umocnění účinků magické noci máme uvařit polévku, do níž přidáme medvědí česnek, dodá nám sílu a zdraví. Kdo hledá lásku, ať sní kozlík lékařský. Koho potom políbí, ten se do něj zamiluje.

Dokonce je v tuto noc větší pravděpodobnost početí dítěte. Děti z této čarovné noci má provázet štěstí a zázraky po celý život. Je to kouzelná noc splněných přání, víly a skřítci, kteří zhmotní naše tužby, zítra zase zmizí. Další šanci budeme mít až za rok. Celá noc by se podle legendy měla protančit a radostně zpívat. Ranní rosou omýt obličej až tváře zrůžoví a tím je teprve celý dlouhý obřad zakončen.