Do nedávné jsem trochu trpěla předsudky, které se týkají menších prodejen ve větších městech, kde jsou k dispozici různé obchody typu supermarkety a diskonty. V poslední době jsem jim ale dala šanci a potkalo mne nejedno překvapení.
Pamatuji si na dobu, kdy začínaly obchody do schránek posílat letáky a já pečlivě studovala, kam půjdu koupit chleba, kam mléko a kam další potraviny do domácnosti. V té době jsem byla studentkou gymnázia a v rodinném rozpočtu nebylo moc peněz na rozhazování. K podobným nákupům jsme nikdy nepoužívaly s mamkou auto – chodily jsme vždy pěšky a nákupy nosily v rukách.
Když jsem se dostala na vysokou školu, byla jsem okouzlena tím, co mi maloměstské nakupování nikdy neukázalo. Výběr zboží v hypermarketech byl opravdu mnohem širší. A to nejen z pohledu spotřebního zboží, ale i třeba ovoce nebo zeleniny. V té době, před 16 lety, jsem si někdy v těch obchodech připadala jak v botanické zahradě, kde mohu koupit něco, co jsem dosud neviděla, natož ochutnala.
S postupem času se dostaly větší obchody různých řetězců i k nám a já si libovala v tom, že když jedu z práce, mám šanci nakoupit v rodném městě a nemusím nákup táhnout s sebou z místa, kam jsem dojížděla. A tím na maloměstě proběhla ona „revoluce“, kterou já několik let předtím zažila v městě, kde jsem studovala. Celoroční možnost nákupu exotických plodin a nejen to.
Myslím si, že právě v této době jsem se nejvíce kriticky dívala na ony malé obchody s potravinami, které nebyly schopny kapacitně a ani z hlediska obratu, nabídnout podobná lákadla svým zákazníkům.
V době, kdy jsem byla na rodičovské dovolené, jsem chodila nakupovat do supermarketů pleny i jídlo a myslela jsem si, že nakupuji dobře za rozumné ceny.
Ačkoli jsem již kdysi dávno vyslechla to, jakým způsobem velké řetězce likvidují malé podnikatele, zatím jsem neměla dost důkazů, že tomu tak skutečně je. A s odstupem času mám pocit, že pokud ony řetězce neuspěly, rozhodly se alespoň „zlikvidovat“ své spotřebitele (ač každý řetězec jde na to poněkud jiným způsobem).
Když synovi před rokem byla potvrzena celiakie, začala jsem postupně procházet všechny obchody ve městě – od těch větších až po ty malé. Potěšilo mne, že dostupnost výrobků pro pacienty s touto dietou, je celkem rozumná – v závislosti na dodavateli daného obchodu.
A právě při těchto obchůzkách jsem měla možnost vidět, jak v malé samoobsluze, přestavěné z té staré, prodávají za rozumné ceny a v úplně jiné kvalitě, než jakou nám, spotřebitelům, nabízí některé supermarkety.
Najednou jsem byla schopna nakoupit v malém obchodě výrobky vyšší kvality za rozumné peníze a utratit méně, jak v supermarketu. Přijde mi to skoro neuvěřitelné – ale je to tak. Odcházím s mnohem menší útratou i proto, že mne nenutí nějaká akce utratit min. 200 Kč, s vidinou zisku nějakého dárku nebo slevy. A přicházím domů se salámem s 85 % masa, který je levnější, jak ty supermarketové výrobky s obsahem masa kolem 60 % (někdy bohužel ani to ne). Raduji se a tleskám. Zároveň si připadám trochu blbě, že jsem na to přišla až teď.
Nikdy bych nevěřila, že stejný produkt zakoupím v malém obchůdku zdravé výživy i o 30 % levněji než v supermarketu, kde je zcela jistě větší obrat. Ale je to tak.
Věřím tomu, že jsou výjimky, nebo zboží, které si malá prodejna netroufne vzít. Ale zároveň si vážím toho, že podobné malé obchody jsou, kde se dá dobře nakoupit za rozumné ceny. Sice tam nedostanete samolepku k nákupu, ale možná Vám poděkují za nákup a příště Vás zase s úsměvem obslouží. A Vás bude hřát dobrý pocit z toho, že jste nakoupili kvalitněji a možná i levněji.
Diskuzní otázka:
Kde nejčastěji nakupujete vy? Máte podobnou zkušenost s malými obchody jako já? Nebo zcela odlišnou?
ChytráŽena.cz