Malebné zákoutí

Jako asi každá žena miluji jaro a léto, slunce a kytky. Ráda vše vylepšuji a snažím se, aby bylo doma, na dvoře i v okolí nejen uklizeno, ale i útulno. Ráda chodím do přírody, obdivuji každý strom, kámen, každou kytičku a trávu. Líbí se mi lidmi nedotčená divoká příroda, chráněné oblasti, ale i barevně sladěné seskupení různých druhů kytek a trav. Stejně tak jsem čím dál tím víc prahla po tom mít na dvoře malebné zákoutí plné barevných kytiček a kamenů. Moje kamarádky jsou skoro všechny vášnivé zahradnice, mají dvorky a zahrady plné kytiček a u nich krásné posezení. A Světlana? Ta má dokonce jezírko a v něm plavou zlaté rybky – i když přání neplní, je to krása. A není to jen o prostoru, chce to jen vše dobře rozmístit.

Jejich dvorky jsou projasněné krásnými barvami, různými druhy kytiček a pohladí na duši. Já, i když nejsem zrovna zdatná zahradnice, co se kytiček týká, rozhodla jsem se, že vytvořím v rohu dvora malou skalku. Dvůr je velký, celý zarostlý travičkou, jen cestička od branky po vchodové dveře je z velkých placatých kamenů, kterou lemují malé kytičky, co kvetou žlutě. Dala mi je sousedka, mají drobné květy. A já ani nevím, jak se jmenují, ale jsou nádherné.

malebná zákoutí V jednom koutě roste bílý šeřík, u něho stojí lavička a malé pískoviště. Napříč v dalším rohu je malá jíva, ohniště s menším posezením. Chtělo to trošku víc oživit, rozjasnit, zkrátka zvelebit! Terén tam je malinko do kopce, takže na skalku dá se říct ideální. Už se mi hlavou honily stovky nápadů, jak by měla taková skalka vypadat, aby působila spíše jakoby byla vyjmuta z přírody. Stále jsem zvažovala možnosti. Kameny máme, hodně nám jich zbylo ze stavění ozdobné zídky, takže rozestavět a zasypat je zpola hlínou jsem zvládla jak se říká levou zadní. Musím se ale přiznat, že jsem každý kámen, co jsem vybrala z hromady, asi čtyřikrát otočila v rukách a asi třikrát posadila na vybrané místo, než to bylo skutečně to pravé místo pro něj.

Cestou z práce jsem se zastavila v zahradnictví, poradila se s milou paní zahradnicí a koupila malé trávy a skalkové kytičky různých barev. Těšila jsem se, až se pustím do práce. S malým rýčkem jsem nadšeně sázela kytku za kytkou a vždy jsem se šla podívat, jak to bude vypadat z větší vzdálenosti. Zanedlouho bylo hotovo a já jsem byla s výsledkem spokojená. Každý den jsem se z ní těšila. Netrvalo dlouho a skalka byla kytičkami pěkně rozrostlá a dělala radost nejen mně, ale všem, co k nám přišli na návštěvu. Kamarádkám se skalka také líbila a jako maličkost jsem od nich jsem dostala tři nádherné keramické žáby. Musím říct, že když jsem je posadila na kameny do skalky, byla to ta pověstná třešinka na dortu. To bylo prostě to, co tam chybělo k dokonalosti. A protože je stále dvůr dost velký a uprostřed je stále hodně volného místa, domluvily jsme si s holkama akci na jaro. Přijdou zase na kávičku, na pohárek a promyslíme, co a jak. Nasadíme nějaké vyšší kytky dozadu, před ně menší, kolem naskládáme kameny a doprostřed nasypeme dřevěnou kůru. Tak už se zase těším na jaro...

BADAČA - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete