Při formování toho, čemu bychom mohli říkat maledivská kuchyně měla zásadní vliv kuchyně indická. Takže pokud ji mám jedním slovem popsat: je pálivá, často velmi pálivá. Nebojte se, pokud se s ní setkáte v nějakém hotelu, bude to Evropanům přizpůsobená pálivost. Ale pokud si dáte něco na zoubek v místní kavárně nebo čajovně, jídlo bude mít běžnou maledivskou pálivost. Kromě Indie se v místní kuchyni objevuje i vliv Arábie, ale i Dálného východu.

Zásadní věcí je fakt, že na ostrovech skoro nic neroste ani se nechová, takže se všechno dováží. Máslo z Nového Zélandu, čaj ze Srí Lanky. Vlastně tu rostou jen kokosy, manga, papáje, ananasy a jamy. Dovážet se samozřejmě nemusí ani ryby, těch je všude plné moře. Drůbež chovají pouze místní pro vlastní potřebu. Čerstvé (a tím myslím i krabicové) mléko je vzácné a velmi drahé, protože na ostrovech se krávy nechovají. Takže kávovary vyrábějí mléčnou pěnu z prášku, a tak se „vyrábí“ i mléko. Místní velice bedlivě hospodaří s vodou. Ta na pití se získává z dešťové vody, která se jímá do nádrží, které musí být na každém ostrově. Maledivy jsou pravděpodobně jedinou zemí na světě, kde se i limonáda vyrábí z odsolované mořské vody (není to ale naštěstí vůbec poznat).

Z našeho pohledu by se Maledivané mohli jevit téměř jako vegetariáni. Většina jejich jídelníčku je tvořena zeleninovými pokrmy a rýží. Jedí samozřejmě i ryby. Ale k masu se dostanou jen o velkých svátcích hlavně proto, že je velmi drahé. Maledivané jsou muslimové, takže nejedí vepřové. Pokud maso konzumují, jde hlavně o kuřecí často dovážené z Číny.     

                                            

Neoblíbenější rybou je bezesporu tuňák a to tak, že se s ním setkáte i u snídaně v podobě tzv. mas huni, což směs tuňáka na cibuli, kokosu a chilli, která se jí často s plackami roši. Ty jsou vyrobeny z nekvašeného těsta. Další oblíbenými rybami jsou mečouni, ale i chobotnice. S tuňákem se ale setkáte v řadě dalších jídel. Třeba v různých jednohubkách (kousky rybího masa s chilli kořením), ve smažených kuličkách, rybích závitcích nebo pikantních rybích knedlíčcích. Kavabu jsou fritované kuličky z těsta plněného tuňákem, šťouchanými bramborami, paprikou a limetkou).                     

Rybí maso se používá i do místních polévek. Nejběžnější je polévka garudia  se sušeným a uzeným rybím masem s rýží, limetkou a chilli. Pro maledivskou kuchyni je typická i jednoduchost a rychlá příprava. Takže do této polévky se jen povaří rýže ve vývaru a je hotovo. Dezerty bývají sladké a barevné, většinou na bázi rýžového pudinku, smažených banánů nebo sladkého smaženého těstíčka. Řada místních mužů místo dezertu žvýká arekové ořechy. Místní cukráři moc rádi používají potravinářská barviva.

Víra Maledivanům zakazuje pít alkohol. K jídlu pijí často silný a sladký černý čaj.  I když místní obyvatelé umí vyrobit nápoj rá, který vzniká z palmové šťávy, která když se nechá uležet, tak částečně zkvasí a vznikne mírně alkoholický nápoj. Rá se pije ale většinou čerstvá, je sladká, osvěžující, ale celkem nezajímavé vůně.

Místní jedí obvykle rukama, konkrétně vkládají sousta do úst pravou rukou. Do čajoven místní ženy nechodí, a to ani v doprovodu manžela. Cizinky mohou samozřejmě čajovnu bez problémů navštívit.

Kvetinka65 - čtenářka
ChytráŽena.cz