Málem jsem byla nevěrná

Ještě před nedávnem jsem nevěru odsuzovala, na lidi, o kterých vím, že jsou nevěrní, jsem se dívala skrze prsty až do doby, kdy i já jsem byla málem nevěrná.

Mého manžela jsem poznala v sedmnácti letech, byla to obrovská láska, on je sice o dvanáct let starší, ale o to jsem ho víc milovala, měl to, co ostatní neměli, a to zkušenosti a rozum. Po dvou letech jsme se z velké lásky brali, svatba byla nádherná a jen se tím ještě více prohloubil náš vztah. Zažívali jsme opravdu krásné chvíle ve všech směrech. Můj manžel byl nejlepší chlap a nejlepší milenec, jakého jsem si mohla jen přát.

Po pětiletém vztahu se nám narodil syn, byli jsme oba moc šťastní, manžel se mnou byl u porodu a bylo to něco nepopsatelně krásného. Je to několik měsíců, co jsem ale zjistila, že naše manželství není zas až tak idylické a dokonalé. To, že v sexuálním životě to nebylo ono, jsem přikládala velké manželově únavě z práce.

Abych to upřesnila, sex s ním byl pořád krásný a dokonalý, ale byl hrozně málo, třeba jednou za dva měsíce. Byla to prostě změna, kterou jsem nechápala, ale protože jsme oba byli vytížení, nehledala jsem v tom nic víc. Krátce na to jsem ale zjistila, že manžel si s někým píše a nejspíše se s dotyčnou několikrát sešel, v tu chvíli se mi zbořil svět, nevěděla jsem, co mám dělat, nechápala jsem, proč mi to udělal. Samozřejmě jsem mu to řekla, ale vše popřel, nic jiného jsem ani nečekala. Pak jsem zjistila, že mi lhal ještě v několika věcech, sice ne tak důležitých, ale říci mi to určitě měl, když věděl, že se to stejně dozvím. Od té doby byly hádky na denním pořádku, vyhrožovala jsem i rozvodem, ale kvůli našemu synovi jsem to nemohla udělat. Najednou se vytratil všechen cit, láska a důvěra. Najednou bylo vše pryč. Manžel přespával v obývacím pokoji a jeden druhého jsme si skoro nevšímali...

Jednoho dne mi přišla skoro milostná sms zpráva z neznámého čísla. Protože si v dnešní době není problém zjistit, komu číslo patří, našla jsem si to na internetu a zjistila, že je to manželův kamarád. V tu chvíli mě napadlo, že jsou domluvení, aby mě prostě vyzkoušel, a tak jsem byla velice opatrná, ale za čas jsem zjistila, že to tak není. Že manželův kamarád, říkejme mu třeba Petr, mi píše, protože mě viděl, sice jen v autě, ale prý se mu líbím. Nevěděla jsem, co mám dělat, Petra jsem viděla asi dvakrát v životě a věděla jsem, že žije sám, že má sice děti, ale žijí s jeho bývalou partnerkou.

Jednoho dne jsem se s Petrem sešla. Ještě předtím jsem mu psala, že mám špatné manželství, ale že manžela miluji a naše manželství chci za každou cenu zachránit. Věděla jsem, že to, co dělám, je špatně, ale nemohla jsem si pomoct, ze všedních pochmurných dnů, kdy jsem ani neměla chuť se namalovat nebo vůbec někam chodit, jsem najednou létala v oblacích, svět byl krásnější, Petrův zájem o mne mi zdvihl sebevědomí a já se cítila jako princezna. Byl to nepopsatelný pocit. Když jsme se sešli, podali jsme si ruku a na uvítanou si dali malý polibek. Petr krásně voněl a já se jen přesvědčila, že je to krásný muž, uměl se krásně chovat, mluvit a vůbec jsem si s ním hrozně rozuměla. Ten večer jsme si dali pár sklenek vína a každý šel domů, k ničemu nedošlo. Nějaký čas jsme se scházeli s tím, že jsme jen kamarádi, mezi námi nedošlo ani k polibku, ale bylo mi s Petrem hrozně dobře.

Říkal mi, že jsem mladá a takhle mrhám životem, že si mám užívat, že život utíká, a až zjistím, že jsem stará, bude na vše pozdě a ani nebudu mít na co vzpomínat, měl pravdu, chtěla jsem si užívat, ale s mým manželem a ne tím, že mu budu nevěrná s jeho kamarádem. Každý den jsme si psali zprávy a emaily. Jednou se mě manžel zeptal, jestli s ním nechci jet za Péťou, že má doma děti a že tam půjdeme na kafe, protože spolu potřebují probrat nějakou práci. Úplně mne polilo horko a myslela jsem, že manžel všechno ví, i když jsem byla velice opatrná, ale měla jsem opravdu strach.

Oblékla jsem tedy syna a jeli jsme k Péťovi. Podali jsme si ruku a koukali jsme si do očí. Nevěděla jsem, jak se mám chovat. Manžel naštěstí nic netušil a tak jsme oba dělali, že se skoro neznáme a prohodili jsme spolu jen pár slov. Pár dní na to jsme se domluvili, že spolu večer půjdeme na sklenku vína. Manželovi jsem opět řekla, že jdu s kamarádkou. Dali jsme si sklenku vína a povídali si. Petr mi říkal, že by mi velice rád nabídl něco víc a že by i mohl, a to, že mám dítě, mu nevadí, ale kvůli manželovi že prostě nemůže, že už tak se cítí špatně a že to došlo takhle daleko, a on že neví, co teď. Povídali jsme si a víno ubývalo, ani nevím jak, skončili jsme na hotelovém pokoji. Málem došlo k nevěře, kterou jsem vždycky odsuzovala, ale včas jsem to zastavila, bylo by to určitě krásné, ale k čemu by to vedlo? Vůbec k ničemu, jen bych se trápila ještě víc.

Omluvila jsem se mu a řekla, že musím domů. Rozloučila jsem se s ním s tím, že nevím, zda se ještě uvidíme. Vím, že v určitých věcech má Péťa pravdu, život je krátký na to, abych se trápila, a člověk si musí občas užít, ale já si chci užít s mým manželem, vždyť jsme se tak milovali a zažili spolu tolik krásných chvil. Rozhodla jsem se náš vztah zachránit a to hlavně kvůli našemu synovi. Máme sice oba hodně práce a jsou tu i nějaké starosti, ale ty má dnes každý. Začala jsem brát život úplně jinak, manželovi jsem odpustila a řekla, že na vše zapomenu a budu dělat jako by nic, jen ať už mi nikdy nelže. Domluvili jsme se, že každý víkend spolu někam vyrazíme, přes den na výlet se synem a večer dáme syna spát k babičce a vyrazíme si my. Manžel souhlasil. Poprvé po dlouhé době jsme šli na večeři a byli to krásné, seděli jsme vedle sebe, jako kdybychom se jeden druhého styděli, řekli jsme si spoustu slov, které mne dohnaly k slzám, manžel mě jen objal a hladil mě. Najednou jsem cítila, že ho hrozně moc miluji a byla jsem ráda, že jsem mu nebyla nevěrná, i když k tomu nebylo daleko.

Chtěla jsem mu to říct, ale když jsem začala, zastavil mě a řekl, že nechce nic slyšet, jen to, zda jsem ho podvedla, řekla jsem, že ne a on mi řekl, že také ne, že potkal jednu starou známou a psali si a chtěl se s ní sejít, ale že prý k tomu nedošlo. Jestli to je nebo není pravda je mi teď jedno. Důležité je, že jsme si oba včas uvědomili, že takhle to nejde a že to všechno mohlo skončit opravdu špatně, a co náš chlapeček. Asi bude ještě nějaký čas trvat, než to vše bude jako dřív, jestli to vůbec bude jako dřív, ale pomalinku k sobě nacházíme ztracenou důvěru a začínáme znovu žít normální život, a ne jen život plný hádek a lží. Je to zvláštní, ale Petr mi vlastně otevřel oči, díky němu jsem si uvědomila, že vztah s manželem musím zachránit. S Petrem bych to mimochodem zrovna nevyhrála, je to krásný muž a měl spoustu žen, ale co když jinak nestojí za nic? Nevím, ale Petr je teď můj kamarád a to je vše. Jsem ráda, že jsem ho poznala a mohla jsem prožít to, co jsem prožila, ale také jsem ráda, že jsem pořád s mým manželem a že máme opět pěkný vztah.

- čtenářka -

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete