Málo známé památky Prahy - Císařský mlýn

Císaře Rudolfa II. si patrně většina z nás představuje jako ctitele žen, sběratele, milovníka umění a esoterických věd a jako panovníka, který rád utíkal před vladařskými povinnostmi.

Jaký skutečně byl tento legendami opředený Habsburk se můžeme jen domnívat, ale dá se předpokládat, že právě jeho vztah k mystice a potřeba klidu k meditacím ho často přiváděly do míst, kam se dnes vydáme na procházku i my.

Na samém okraji pražské Stromovky stojí tzv. Císařský mlýn. Byl sice v posledních letech zásadně přestavěn, ale i tak si zde můžeme připomenout kus historie a pátrat po fragmentech původního areálu.

Mlýn zde stával již ve 14. století a získat do svého vlastnictví se ho pokoušel již Rudolfův otec, Maxmilián II. Císař Rudolf II. jej dostal darem od českých stavů v roce 1584 a nechal přestavět a rozšířit v manýristickém duchu (jde o styl vrcholné renesance, která začíná přecházet v baroko, využívá i antických prvků, ale zároveň narušuje harmonii neobvyklými kombinacemi).

Představme si, jak asi vypadaly zahradní vodní stavby, bazén na úpatí skály se vzácnými rybami, altánek s fontánkou, kolonáda a umělá jeskyně-grotta. S nadsázkou se dá říci, že císař předběhl o 200 let svou dobu, protože jediné co mě napadá je romantismus! A chápu, co právě zde a v souznění s přírodou hledal.

Nutno dodat, že nešlo jen o císařovo kratochvilné místo. Vodní kola poháněla mlýn, hamr a pilu, byla zde zřízena brusírna drahých kamenů, ve které působil slavný Dionysio Miseroni a jeho synové. Že je vám to jméno povědomé? Jak by ne, portrét rodiny řezače drahokamů Dionysia Miseroniho je jedním z nejznámějších obrazů Karla Škréty.

V dalších stoletích začal být objekt využíván jako hostinec, pro průmyslovou výrobu jako valchárna, barvírna, později papírna. V té se vyráběly převážně lepenky a kartonáže a tiskly velkoformátové obrazové tapety. Pro Pražské papírny sem byla vybudována asi 500 metrů dlouhá železniční vlečka od nádraží Bubeneč, hluboce zaříznutá do kopce Pecka. (Dnes je bez kolejí, byly sneseny v roce 2006).

Konečný zánik mlýna přišel s úpravou a regulací vltavského toku. Vybudováním zdymadla a podbabského plavebního kanálu bylo rameno Vltavy, na kterém mlýn stával, odříznuto. Vznikla tak podlouhlá vodní plocha nazývaná Malá říčka.

Císařský mlýn byl obýván ještě v 70. letech minulého století a postupně chátral. Socialistický podnik Art Centrum, který se mj. zabýval nákupem uměleckých děl z československých sbírek a jejich prodejem do zahraničí, zde chtěl vybudovat své depozitáře. Tehdy začalo, a v rozjitřené a legislativně chaotické polistopadové době úspěšně pokračovalo, totální zplundrování areálu s cílem komerčního využití.

Císařský mlýn si tak můžeme připsat na seznam unikátních památek, zaniklých díky nevyjasněnosti majetkoprávních vztahů, ale i lidské chamtivosti a hlouposti.

Řadu let táhnoucí se kauza byla završena počátkem 21.století, kdy zde byl vybudován komplex obytných budov. Nemůžeme hovořit o rekonstrukci Císařského mlýna, protože z původního objektu se dochovaly skutečně jen fragmenty a názory na tuto „dostavbu“ se mezi odborníky i památkáři různí. Nejlepší je místo navštívit a udělat si svůj názor, ev. si ho prohlédnout alespoň na přiložených fotografiích.

Od Císařského mlýna můžete jít kolem již zmíněné Malé říčky, revitalizované po povodni v roce 2002, k plavebnímu kanálu a na Císařský ostrov. Nebo se vydat na procházku Královskou oborou – Stromovkou. Kolik kilometrů na jejich pěšinkách našlapete a kolik času zde strávíte, je jen na vás.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete