Hned v úvodu musím napsat: Pozor - nezaměňujte Grabovu vilu s Gröbovkou - vilou v Havlíčkových sadech na Vinohradech! Zajímavý objekt, který vám chci představit, se nalézá na pravém břehu Vltavy, ve svahu nad Libeňským zámečkem v ulici Na Košince. 

Vila byla postavena koncem 19. století pro velkoprůmyslníka Hermanna (Heřmana) Graba. Stavitelem a architektem byl Josef Blecha, s jehož jménem se setkáme na projektech mnoha domů i továren v Libni a Karlíně.

Podnikatelská rodina Grabů měla po mnoho let zásadní vliv na rozvoj tehdejší pražské periferie a jeho postupnou přeměnu v moderní město. Už Hermannův dědeček a pradědeček obchodovali s plátnem, ale otec Moisess (Moritz) se zabýval i chemií a jeho cílem bylo vytvoření impregnační hmoty na plátno. Po mnoha experimentech uspěl a jeho voskované plátno, používané především k výrobě ubrusů, slavilo velké úspěchy. Založil manufakturu v Troji a v jeho úspěšné činnosti pokračoval i syn Hermann. Ten na libeňské Košince později vybudoval továrnu na voskované plátno a koberce, a ta se na sklonku 19. století stala největší svého druhu v rakousko-uherské monarchii.

Není bez zajímavosti, že Hermannova manželka Katharina založila pro zasloužilé úředníky a dělníky z Grabovy továrny důchodový fond, patrně první svého druhu v Rakousku-Uhersku.

Hermannovi synové pokračovali v podnikání, dosáhli významných společenských postavení i vyznamenání - císař František Josef I. v roce 1915 ocenil jejich dobročinné aktivity povýšením do rytířského stavu. 

Současná reprezentativní podoba rodinné vily je z let 1928-9, kdy proběhla rozsáhlá přestavba.

O několik let později, kvůli finančním potížím, ovlivněných světovou hospodářskou krizí, musela být pronajata dívčímu domovu pro chovanky ze zámožnějších rodin.

Další osudy potomků rodu Grabů byly opravdu pestré.  Válečné události mnohé zavedly do různých koutů Evropy i za moře, někteří válku nepřežili. Vila byla, jako židovský majetek, zabavena, později zde z neopatrnosti došlo k požáru. Sloužila Hitlerově mládeži – Hitlerjugend a při spojeneckém náletu v březnu 1945 došlo k jejímu poškození, stejně jako při přestřelce v době Pražského povstání.

Poválečné období využívalo zkonfiskovaný majetek pod hlavičkou nejrůznějších správců především pro sociální a zdravotnické organizace. Byl zde útulek pro děti, jesle, ošetřovatelská a zdravotnická škola...

Od roku 2000 je budova využívána pro potřeby Úřadu Městské části Praha 8. Zdejší krásné prostory zapůjčuje mj. již několik let Salonu výtvarníků. Vlastní volnou tvorbu tady může prezentovat každý, kdo má šikovné ruce a výtvarné nadání. Vždy na podzim zde tak po tři týdny máte možnost zdarma navštívit výstavu amatérských malířů, kreslířů a dalších tvůrců a obdivovat jejich díla. Pravidelně si při této akci říkám, kam se hrabou mnozí „profesionální umělci“.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz