Malování horkým voskem – enkaustika

Enkaustika, výtvarné využití horkých barevných vosků, je technika s tisíciletou tradicí. Enkaustika je oblíbená pro svou jednoduchost, zájemce nemusí mít předchozí výtvarné zkušenosti. Dá se využít pro malování obrázků a přáníček i pro zdobení prostorových objektů (kraslic, krabiček, ozdob…).

U nás ještě stále poměrně neznámé a pro mnohé často obtížně vyslovitelné slovo enkaustika je odvozeno od starořeckého základu kaustikos, tedy schopný hořet, a jeho použití ve formulaci encaustic by se dalo vyložit jako malovaný voskem – barevné pigmenty jsou do díla aplikovány teplem. Dokončená malba se s podkladem spojila horkým voskem – byla vpálena neboli enkaustována.

Zjednodušeně se pro tuto malířskou techniku používá vyjádření malba horkým voskem. Počátky enkaustiky sahají do doby 500 let př. n. l., kdy nanášení horkého barevného vosku zejména na dřevěný podklad využívali hlavně staří Řekové, Římané a Egypťané. Rozehřátý vosk se také používal k dobarvování mramoru a terakoty.

Prapůvod malby barevnými vosky lze hledat v praktickém využití směsi teplého vosku a pryskyřice, která se pro své dokonalé izolační a ochranné vlastnosti nanášela na boky člunů. Barevné pigmenty se začaly posléze přidávat při nátěrech vojenských lodí. V roce 1997 proběhla v Britském muzeu v Londýně výstava exponátů „starověkých tváří“, na níž byly zastoupeny i malby na dřevěných deskách nebo přímo na sarkofázích.

K jedné z nejzachovalejších sbírek maleb voskem patří bezesporu fajjúmské mumiové portréty z egyptské oázy ve Fajjúmu, která čítá na 900 kusů. Část jich byla malována temperou, další voskem. Právě tempera byla pro svoji snadnou přípravu a rychlou aplikaci v minulosti silným konkurentem enkaustické malby.

Výhodou enkaustiky je zase možnost docílení „plastického“ efektu malby a dále pak její trvanlivost. Znovuoživit a rozšířit tuto techniku se podařilo na konci 20. století, a to díky uvedení nových výtvarných pomůcek v podobě různých elektricky vyhřívaných per, žehliček a plotýnek. Nepříliš nákladné vybavení umožňuje, abychom tuto tradiční techniku pojali nově, a její určitá jednoduchost ji tak přibližuje široké veřejnosti.

Ostatně když prezident USA Barack Obama poprvé zavítal do České republiky, obdaroval ho Václav Havel obrazem, který vytvořil španělský malíř José-María Cano. Podobiznu Baracka Obamy umělec zhotovil právě enkaustikou. Dříve se voskem malovalo zejména na dřevěné desky, postupně také na napnuté plátno, často při výzdobách zdí freskami. Při práci na porézních materiálech je vždy potřeba povrch nejprve upravit – sjednotit, a to často napuštěním „základovou“ vrstvou nebarevného vosku. Na tu se pak dále nanáší samotná malba.

Po dokončení práce se celá malba znovu překryje poslední průhlednou vrstvou „ochranného“ vosku. Současné techniky využívají kromě těchto tradičních savých podkladů i hladké povrchy – sklo, keramiku a také speciální silné a hladké papíry různých barev. Vedle standardního bílého papíru, který se prodává v rozměrech až do velikosti A2, si můžeme vybrat například černý papír, papír odstínu vanilka nebo papíry s třemi typy metalického povrchu. Pro první pokusy se osvědčily také staré křídové kalendáře nebo fotografické papíry.

Více informací nejen o této knize se dozvíte také na stránkách nakladatelství Portál

Vendi V.
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout