V dnešním pokračování zábavné soutěžní show Máme rádi Česko s datem 22.2. 2014 proti sobě opět nastoupí dva týmy složené ze známých osobnosti. V týmu Jakuba Prachaře své vědomosti předvede mistr Evropy, fotbalista Antonín Panenka, herečka Sandra Pogodová a zpěvačka Kamila Nývltová.

Proti nim se pod vedením Martina Dejdara postaví mistryně světa, trojskokanka Šárka Kašpárková, kreslíř a karikaturista Štěpán Mareš a herec Tomáš Měcháček.  Pořad Máme rádi Česko s datem 22.2. 2014 moderuje Libor Bouček.

Rozhovor se Šárkou Kašpárkovou: 

Chystala jste se na dnešek nějak?

Původně jsem chtěla, ale zjistila jsem, že rozsah těch otázek a oborů je tak široký, že bych to stejně nestihla. Takže budu spoléhat na to, co snad v té hlavě mám.

Je něco například ze základní školy, v čem jste obzvlášť vynikala?

Tak nedá se říct, že by to byl nějaký předmět, u mě vždycky záleželo na tématu, které se probíralo – ale třeba mě bavila docela chemie, fyzika ne, no a třeba u dějepisu to bylo právě o té probírané době.

A jaké to období Vás třeba zrovna bavilo?

Třeba husitské války a vlastně takové ty úplné začátky, jako doba kamenná a tak, no a ještě mě bavily křižácké války a antika. Všechno to byla historie, která se netýká naší republiky. Z přírodovědy mě bavilo cokoli o zvířatech a v zeměpise zase státy.

Chtěla byste žít v jiné době než dneska?

Možná v době první republiky – přijde mi, že tam byla větší úcta člověka k člověku, ať už mužů k ženám nebo dětí k rodičům.

Jste sportovec, takže jste určitě soutěživá.

To určitě, ale musím říct, že zase nejsem soutěživá za každou cenu. Nicméně když jde o takovouto soutěž, tak člověk chce se svým týmem vyhrát, to určitě.

Co máte na Česku a na Češích ráda?

Já mám všeobecně ráda naši republiku – i když jsem sportovala a mohla jsem naši republiku reprezentovat, tak jsem to brala jako velikou čest. Zní to jako fráze, ale já jsem byla vždycky hrozně pyšná, že to já jsem ta holka z Česka! No a co se týká Čechů, tak – a opět se to vztahuje ke sportu – se mi líbí, jak umějí fandit a že sport je dokáže spojit dohromady. Právě ve sportu se ukazuje česká národní hrdost. A v Česku myslím, že je plno krásných míst, často zjišťuju, jak je tady strašně krásně, takže já se těším, že objevím další a další tato místa – zatím mám co dohánět.

Co vozíte do zahraničí jako typicky český dárek?

Tak buď české broušené sklo, becherovku nebo moravské víno. Slivovici si občas bereme pro naši potřebu.

Rozhovor se Sandrou Pagodovou:

Jak jste se chystala?

Tak já jsem dnes do čtyř do rána proháněla své šedé buňky mozkové, jak říká Hercule Poirot, šampáněm – tak doufám, že mi to bude pálit!

Co Vám šlo třeba ve škole?

Šplh na tyči mi šel výborně, já jsem byla jak veverka. Ale nevidím tady žádnou tyč, takže to mi moc nepomůže… Jinak já mám ráda literaturu faktu, já mám ráda dějepis – ale neznamená to, že bych ho kompletně ovládala. Tak uvidíme, třeba se trefěj.

Kdy byste ráda žila?

Tak asi v budoucnosti – protože si moc dobře dokážu představit, jak před sto lety musela vypadat taková zubní vrtačka – a já mám poměrně dost kazů. Takže taková šlapací zubní vrtačka, to muselo být něco!

Jste soutěživá?

Bývala jsem jako dítě hodně, teď jsem sice taky, ale netrpím syndromem vítěze, že bych musela vyhrát za každou cenu. Já se ráda bavím – a klidně budu za prvního od konce, hlavně když je zábava!