Máme rádi perníčky II.

Jednoho sobotního rána před Vánocemi mi Helča zavolala, že budou s dětmi péct perníkové chaloupky. "Hele, Marti, když mám doma už dva matlaly, pošli mi toho třetího, bude tu veselo," odvážně nabídla Helča, abych k jejím dvěma matlalům - Míše a Ondrovi, poslala i svoji malou, tenkrát asi šestiletou matlalku dcerku. Obdivně jsem se vyjádřila, že bude muset mít nervy jako provazy a přislíbila dceřinu účast na pečení. Vyzbrojila jsem ji lentilkami a různými jinými bonbonky, aby bylo čím chaloupky zdobit a Martinka vyrazila do protějšího domu, kde kamarádka bydlí. 

Helča pak ještě brnkla, že Marti dorazila a že až s chaloupkami skončí, pak ji domů doprovodí manžel, protože už asi bude tma.

Kolem páté hodiny odpoledne volala Helča znovu, že už jsou chaloupky hotové, jsou krásné a Milan s Martinkou vyráží domů. Vyhlížela jsem je z okna a viděla jsem, jak Helčin manžel Milan nese do celofánu zabalenou chaloupku na podnose jako svátost a naše Martinka kolem něho hopká a něco brebentí.

Milan předal dceru i chaloupku a ještě chválil, jak se po celý den vzorně chovala, a kupodivu prý i ti jejich dva rarachové se díky naší dcerce hádali méně než obvykle. Já jsem zase pochválila opravdu krásnou chaloupku a také vyjádřila obdiv Helče, jak to v kuchyni s třemi dětičkami zvládla.

Chaloupka byla opravdu krásná, hýřila všemi barvami bonbonů na bílé polevě, i můj manžel se obdivoval šikovnosti naší dcerky. Chaloupku jsem postavila doprostřed stolu v obýváku a nemohla se vynadívat na tu krásu. Dcerka zářila z té chvály. 

"To je taková krása, to až uvidí b ...", slovo babička jsem už nedořekla, v tu chvíli se totiž naše malá rozmáchla a vší silou do chaloupky praštila. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a nepřítomným pohledem.

"To si pochutnáme, viď, tatí," radostně poskakovala Martinka okolo trosek chaloupky a s manželem se hned pustili do jídla. Jako idiot jsem vypadala zase jenom já. Naivně jsem si jako jediná myslela, že chaloupka bude zlatým hřebem naší štědrovečerní večeře, popřípadě přežije bez úhony celé Vánoce a bude zachována pro další roky.

Dcerka ještě poznamenala, že je teta Helena moc šikovná a škoda, že já nic takového neumím. Tak jsem se křečovitě usmála, že se taky o něco pokusím, od Helči vyžebrala recept a dobré rady. A tak peču perníčky taky.

Nejsou dokonalé, ale rodinka je spokojená a dokonce jsem se dočkala i chvály.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz