Maminky, zpívejte svým dětem!

Budoucí i novopečené maminky média denně bombardují nejrůznějšími hesly o tom, co je prospěšné pro jejich dítě. „Kojení je pro dítě to nejlepší!“ nebo „Častý tělesný kontakt s matkou dítěti prospívá!“ nebo „Čtěte vašemu dítěti před spaním každý den!“ Ráda bych proto prostřednictvím tohoto článku přidala další heslo: „Maminky, zpívejte svým dětem!“

I když se to může zdát na první pohled banální nebo nedůležité, není to pravda. Mnozí rodiče dnes před vlastním zpěvem volí raději CD s uklidňující hudbou, po které by měl malý drobeček lépe spát, nebo mu ve vidině rychlého „rozmluvení se“ předříkávají rytmické říkanky a básničky. Čímž nechci říct, že tyto aktivity jsou špatné, ba naopak, ale mateřský zpěv jejich vlivem ustupuje jaksi do pozadí.

Je prokázáno, že dítě v děloze, slyší už zhruba od pátého měsíce. Nejdříve jsou to jen zvuky matčina těla, jako tlukot srdce nebo dýchání. Později začíná rozeznávat i matčin hlas a reaguje na něj. A asi sedmiměsíční dítě slyší a rozeznává i hlasy ve svém okolí. Nejčastěji to bývá otcův hlas, který je také stejně jako matčin schopno identifikovat už po narození jako hlas jemu známý. Toho s oblibou využívají hlavně cílevědomé maminky a předčítají svému nenarozenému potomkovi texty v angličtině a pouští mu velice pečlivě vybranou hudbu, aby se u něj rozvinul hudební sluch (moje kamarádka dokonce nosila na břiše přilepeného walkmana a pouštěla děťátku Mozarta). Nicméně účinnost těchto metod dosud nebyla prokázána.

Tedy ne že bych měla něco proti Mozartovi, ale moje kamarádka by udělala mnohem lépe, kdyby si zkrátka v každé volné chvíli zpívala. Proč? Už jsem psala, že i dítě v děloze pozná matčin hlas. A zpěv jsou vlastně rytmicky a jemně vytvářená slova, takže děťátko nejen poznává známý hlas, ale má z něj teď i navíc jakýsi blažený pocit. Opravdu, věřte mi. Znám to.

Když se narodil můj synek, byl asi nejukřičenější miminko v porodnici. Vřeštěl nepřetržitě čtyři hodiny v kuse od okamžiku, kdy poprvé otevřel pusu. Byla jsem unavená a zoufalá. Mluvení ani utěšování nepomáhalo. Sestřičkám jsem ho dát odmítla, matka jsem přece já. Pak nás převezli na pokoj a tam mě to napadlo. Vzala jsem ho do náruče a pomalu, potichu jsem začala zpívat. Ne ukolíbavku nebo dětskou písničku, prostě písničky, které jsem měla ráda já a často si je zpívala. Chvíli se nic nedělo. Ale pak jste na té malé rudé tvářičce mohli uvidět výraz jakoby naslouchání. Řev utichal a utichal a pak se můj Gábísek dokonce trochu napil mlíčka. Byl to neuvěřitelný obrat. Ale pak vstoupila sestřička a já zpívat přestala (zkrátka jsem se styděla). Chvíli se nic nedělo, ale Gábísek přestal papat, čekal a pak začal vřeštět. Pak nám doby zpívání ustaly, protože na pokoj přišla další maminka. Kdybych věděla, co vím teď a nebyla tenkrát tak stydlivá, nejspíš by ty čtyři dny v porodnici byly strávené úplně jinak, pohodověji. Zpívat jsem začala zase až doma a tím se moje domněnka potvrzovala čím dál víc.

Až mnohem později jsem našla kdesi článek o tom, na co jsem já přišla sama od sebe. Totiž že mateřský zpěv dítě uklidňuje více, než cokoliv jiného. Nezáleží na tom, jestli matka má nebo nemá hudební sluch. Dítě nepozná, jestli mu zpívá falešně, nebo jestli to, co zpívá, je nejnovější hitovka od Lucie Bílé. Je zkrátka spokojené, protože slyší hlas, který se mu líbí a má ho rádo. Poslouchá a uklidňuje se. Takovýto stav blaženého vytržení, může u malých miminek trvat i několik hodin po tom, co maminka přestala zpívat. A pro zastánce rychlého rozvoje dětí mám ještě jeden argument; Je prokázáno, že děti, kterým se od malička často zpívalo, začínají mluvit dřív, než jejich vrstevníci. Člověk je odjakživa tvor rytmický, vzpomeňte si jen na tance a hudbu domorodců celého svět. Každý, i ten nejzapomenutější nárůdek na světě, má svou hudbu a rytmy. Zpěv je vlastně pro člověka přirozenější než řeč.

Takže pokud vás vaše maminka od zpívání zrazovala, protože nemáte hudební sluch a, s prominutím, vyjete jako vlk na měsíc, nevěřte jí. Tedy alespoň v přítomnosti vašeho dítěte. Čtěte mu dál před spaním knížky a hrajte s ním rytmické říkanky, ale když ho bude něco trápit, nebo bude zkrátka protivné, zazpívejte mu. A pokud bude vy v pohodě a budete se cítit šťastná, zazpívejte si, třeba i s rádiem. Vaše děťátko to na vás totiž pozná, vycítí vaše pocity a bude je přejímat. I větší batole se aspoň na chvíli zastaví ve hře a bude šťastně naslouchat a usmívat se. A to je to nejlepší, co mu můžete dát.

Notburga
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout