Mámo, máš radši bráchu!

Jste rodič a vaše dítko vás čas od času obšťastní žárlivou hláškou typu: „Máš raději bráchu, než mě.“ Přepadne vás přitom vždycky pocit zoufalství a vztek a nemůžete pochopit, jak si něco takového může vaše nade vše milované dítě myslet?

Vždyť vaše láska je bezpodmínečná, prostě tu je, ať už se projevuje, jak chce. Ať už se na dítě zlobíte nebo vás něčím rozesmutní, ať už na něj křičíte nebo na něj prostě nemáte dost času, láska zůstává. Když se jdete na své dítě podívat uprostřed noci, ta láska vždycky vyplave na povrch a při pohledu na jeho uvolněnou tvář vám sevře hrdlo. Možná jednomu ze svých dětí víc rozumíte, máte společné zájmy, ale to nic nemění na lásce, kterou pociťujete k oběma (ke všem) dětem stejnou. Vždyť vaše druhé dítě je tak jedinečné a rozdíly mezi vámi jsou tolik překvapivé a tak skvělé.

Jste jeden z opomíjených sourozenců, kteří už mají toho protěžování „bráchy“ dost? Přejete si, aby vás máma milovala stejně jako jeho? Proč si pořád všímá toho rozmazleného hazjlíka a na vás si neudělá čas? Copak nevidí, že ji potřebujete?

Řeknu vám tajemství, ale pšš – nikomu ho neprozraďte. Rodiče se obvykle více věnují tomu dítěti, které je víc potřebuje nebo si to o něm alespoň myslí. Ve skutečnosti je to lichotka vůči vám. Myslí si o vás, že jste dost chytří, dost vyspělí, dost rozumní, abyste si poradili sami. Naneštěstí si občas neuvědomí, že ve vašem životě mohlo přijít období, kdy je potřebujete víc, než On. Spoléhají na vaši sílu, spoléhají na vás a neuvědomí si, že toho na vás naložili příliš.

Láska se přeci nedá měřit, láska není velká nebo malá, láska prostě je.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10