Maria Serrano a FlamenTango

Šarmantní magnet letošního ročníku festivalu IBERICA María Serrano – brilantní flamenková tanečnice – spojuje a konfrontuje ve svém projektu FlamenTango dva zdánlivě kontrastní světy, které si však jsou historicky i kulturně blízké: andalůské flamenco a argentinské tango.
Toto spojení tak výrazně rozšiřuje žánrový záběr festivalu, který se už pátým rokem stará o zviditelnění umění hudby a tance iberského a iberoamerického světa.

Sama Maria Serrano pochází ze Sevilly a už od útlého dětství se jí věnovali nejlepší učitelé, mezi kterými nechyběli mistři José Galván, Los Gitanillos de Bronce, Juan Manuel či Farruco. Talent mladé a temperamentní tanečnice nebylo možno přehlédnout a Serrano tak brzy získala angažmá od slavných tanečních souborů, mimo jiné třeba Meme Menjibar, Javier Barón, Carmen y Carmelilla Montoya, Antonio "El Pipa". Od roku 2000 se pak datuje historie její vlastní taneční skupiny Compania María Serrano. Skupina připravuje nový projekt prakticky každoročně, ovšem kombinace vášnivého tanga a flamenka - s nutně se nabízejícím názvem FlamenTango - se datuje od roku 2004 a je zatím natolik úspěšná, že opakovaná turné po světě i Evropě ještě zdaleka nevyčerpala její potenciál. „FlamenTango” představuje Soleá por bulería, Tientos, Taranto, Alegría, Farruca, Tango a argentinské Tango v novém a vzrušujícím kabátě. Pět tanečníků doprovází šestičlená skupina hudebníků z Andalusie a Argentiny.

Show FlamenTango rámuje poutavý příběh mladého argentinského páru. Susana a Astor díky tíživé situaci v Argentině opouští Buenos Aires, zklamaní a bez iluzí. V nejtěžším okamžiku svého života se rozhodnou splnit si dávný Susanin sen – poznat zemi, kde se narodila její babička Pastora, objevit své dávné kořeny v Andalusii. Pastora, bývalá flamenková tanečnice, opustila před občanskou válkou ve třicátých letech Sevillu a rozhodla se začít nový život v Argentině. Z rodného Španělska jí zbylo jen album starých fotografií, jediná adresa a vzpomínky z dětství.

Nyní jsou to Susana a Astor, kteří stejně jako kdysi babička Pastora odcházejí ze své země plni nadějí i nostalgie na jiný kontinent, aby našli místo pro splnění svých snů. V Seville objevují flamenco i svoji minulost. Náplní pásma FlamenTango je tak taneční a životní příběh, který se proplétá mezi argentinským tangem, nostalgií, vášní, láskou a flamenkem.

Jakkoliv dnes zní jméno tango jako úder na dobře ulitý zvon, nebylo tomu tak vždy. Zhruba stoletá historie tanečního levobočka evropských a afroamerických rodičů je pestrá jako taneční róba. Španělé a Portugalci formovali tango prvky flamenka, Kubánci zase habanerou, tu a tam se přimísil vliv evropských tanců mazurek či dokonce polka. Takovému konglomerátu vlivů se pak i jméno hledá těžko. Možná vděčí tango za svůj název latinskému slovu tangó, jež znamená dotýkat se, stýkat se. Možná i bubnům z Afriky s názvem tan-go, nebo snad rituálním místům s obdobným názvem. Každopádně v sobě nese známky všech vlivů. Co známky – jizvy! Jeho počátky byly totiž nemálo drsné. Tango vznikalo v přístavních nevěstincích, kdy si zákazníci, chudí přistěhovalci lační jakékoliv pracovní příležitosti, krátili dlouhou chvíli ve frontách na lásku. Často proto tancovali samotní muži, mnohdy opilí a frustrovaní. Výsledkem byl lascivní až obscénní rej zpocených těl s doprovodem kutálky složené z houslí, kytary a flétny, později doplněné o baján čili bandoneon, nástroj, se kterým si tango dnes spojujeme nejčastěji.
 
Z této hříšné živné půdy vyrašilo postupně tango nejdříve v neotesané, později ve své rafinované podobě. Díky narůstající depresi v Latinské Americe se vkrádá více a více melancholie, nářků nad zhrzenou či neopětovanou láskou, pocitů ztráty a zklamání. Nízkost a pudovost tanga si koledovala o odmítnutí společenskou smetánkou a kastování na něj také rychle nalepilo známku zakázaného ovoce. To však chutná. Společenská nepřijatelnost tance tak paradoxně přispěla k jeho atraktivitě mezi mladými i rozšíření do Evropy s přílivem argentinských studentů prestižních evropských vzdělávacích ústavů před první světovou válkou. Právě válka jeho rozmach trochu přibrzdila, její skončení však znamená prudkou katalyzaci jeho rozmachu. Styl berou v potaz i velcí skladatelé klasické hudby Stravinskij či Milhaud a otevírají mu tak cestu na prestižní pódia. Zasloužená pozornost se tangu dostává i pod vlivem série filmů, která vyvrcholila v sedmdesátých letech klenotem kinematografie s názvem Poslední tango v Paříži. Tango dnes vzkvétá třeba v dílech Astora Piazolly, jenž propletl klasiku, jazz a tango do nádherné hudebně-taneční sítě tango nuevo. A co teprve moderní fúze s pop-music v podání Gotan Project?

Ovšem nejen tangem živ je tanečník. Festival Iberica i letos dává mezi 20. a 23. srpnem tradičně široký prostor domácím reprezentantům atraktivního žánru flamenka a přispívá tak k jeho další popularizaci. Návštěvníci akce v Brně, Boskovicích a Bratislavě tak koncem srpna čeká ochutnávka toho nejlepšího z iberské kultury. Účast českých a slovenských umělců věnujících se flamenku je jen dalším důkazem nesmírné vitality tohoto stylu, jenž okouzluje posluchače na celém světě.


Čtěte také další informace k festivalu IBERICA 2008:
Festival iberské kultury IBERICA 2008
Festival Iberica 2008 obohatí i romská kapela Terne Čhave


Více informací k festivalu naleznete na oficiálních webových stránkách festivalu IBERICA 2008.