Přišli s tím hudebníci ze skupiny Flamingo. Baskytarista Jiří Urbánek složil krásnou muziku a nabídl ji k otextování právě Jarkovi. Tak vznikla romantická písnička „Čas motýlů“.

Jaromír Nohavica sám řekl „Já jsem vždy skládal písničky hlavně pro sebe. Ale psát texty pro Marii – to byla velká radost. Ona ví, o čem zpívá.“ Znali jste se nebo vás sledoval jen na dálku?

S Jarkem jsme se potkávali v ostravském rádiu, kde byli zaměstnaní oba jeho rodiče. Taky jsem ho vídala v bistru u Waldemara, naproti rozhlasu, kde se scházeli ostravští muzikanti.

Na textaře jste měla štěstí - Jaroslav Wykrent, Jiřina Fikejzová, Pavel Vrba - většinou se z vás stali i přátelé… Řekla jste mi kdysi, že si myslíte, že to, že vás dobře znali, se odrazilo i v jejich textech. Liší se v tom nějak tvorba Jarka Nohavici pro vás?

Jarek Nohavica mi psal texty, které se od sebe obsahem dost lišily. Řekla bych, že si na mně odzkoušel všelicos. Třeba nostalgický text u „Čaje o páté“, milostný - „Buď mou nadějí“, hravý jako je v písničce „Lakomá“, hádavý „Běž si!“ i sexy „Dívka, která spí jen tak.“ A všechny ty písničky se mi interpretovaly výborně, v každé jsem se našla.

Jak se vám učily Jarkovy texty – nejsou vždy úplně snadné, jsou to spíš básně?

Nikdy jsem se texty moc neučila. Když jsem před natáčením desky zkoušela nové písničky, tak se mi potom k té melodii vybavovala slova úplně samovolně. Jarkovy texty krásně plynou, jsou logické a tvoří nedílný celek s muzikou. Někdy se zdá, třeba v písničce „Lakomá“, že Jarek složil i melodii.

V osmdesátých letech přišla jakási druhá vlna spolupráce s Nohavicou – a vznikla Ulice Na závrati a několik dalších. Lišily se tyhle texty nějak? Překvapily vás něčím? Vznikaly vždy na hudbu, anebo i opačně – že vám Jarek dal text a nějaký skladatel ho teprve posléze zhudebnil?

Mám hluboký vztah ke třem velmi emotivním písničkám, které napsal　 Jarek společně s Jirkou Urbánkem. „Tak tohle je láska“, „Muž a pes a „Když je mi nejhůře“. V osmdesátých letech mi Jarek otextoval i několik převzatých písniček – „Muž č. 1“, „Dívka, která spí jen tak“, ale naše společná nejslavnější písnička je „Lásko, voníš deštěm“ od Black Sabath. Od jejího vzniku ji zpívám na všech koncertech, kdybych ji vynechala, fanoušci by mi to asi neodpustili. Ozzy Osbourne u nás několikrát koncertoval, ale tuto písničku (She s gone) nikdy nezazpíval. Já se směju, že je asi pro něj těžká. Ani nevím, jestli tuší, že je u nás tak populární.

Jarek Nohavica o vás řekl, že jste „optimisticky smutná“. Myslíte si to také o sobě, třeba proto, že jste zrozená ve Štíru?

Já jsem rozhodně pozitivní, optimistický člověk. Nevím, jestli jsou Štíři takoví, ale jsem ranní ptáče a to se nezměnilo ani při mém večerním povolání. Prostě ráno jsem nabitá energií a vidím před sebou pěkný den.

Neočekávaně chystáte několik vánočních koncertů. Zazní na nich i něco z desky „Čas motýlů“?

Před dvěma lety jsem se rozhodla, že přestanu koncertovat a kéž by to bylo tak jednoduché jako u Divadélka! Najednou se mi začalo stýskat a s vidinou dlouhých zimních večerů jsem dospěla k tomu, že si udělám radost a uspořádám pár vánočních koncertů. Vím, že tím potěším i své fanoušky a příznivce. A samozřejmě zazní i písnička „Lásko, voníš deštěm“.

Zdroj, foto: Supraphon

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout