Herečka, modelka a kuchařka Markéta Hrubešová (42) miluje vaření a nebojí se říct svůj vlastní názor. Jak se dostala k vaření, co jí vadí v českých restauracích a mnoho dalších zajímavých informací se dozvíte v následujícím exkluzivním rozhovoru.

Jak ses dostala k vaření?
Musím říct, že to přišlo tak nějak samo. Odstěhovala jsem se od rodičů a najednou nebylo uvařeno. Takže jsem to řešila nejprve hojnými návštěvami restaurací, ale ono to člověka za nějaký čas přestane bavit a navíc to leze i do peněz. A tak jsem sama začala zkoušet vařit, dařilo se mi to a jídlo bylo dobré, tak jsem se tomu věnovala čím dál víc. Postupem času jsem začala vařit i pro své okolí a mé kuchtění se setkávalo s velkým ohlasem. Postupem času jsem v sobě objevila vášeň pro vaření. A to se rázem stalo mým velkým koníčkem. Teď už to dokonce není ani tak můj koníček, jako spíš má neodmyslitelná součást.

Jaké jídlo patřilo mezi první, které si uvařila?
Pamatuji si, že jsem začínala na kuřecím mase a zkoušela jsem další a další jídla. Hodně o vaření čtu, zajímají mě nové suroviny, postupy, koukám i na pořady o vaření, čtu si v kuchařkách a strašně mě to baví.

Takže místo románu, si přečteš raději kuchařku?
No to rozhodně, protože to vždycky dobře dopadne. A hlavně, když jsem v zahraničí, mé první kroky vedou do knihkupectví, kde si musím vždy koupit kuchařku.
 
Byla jsi jako malá holka aktivní v kuchyni, učila tě babička nebo maminka?
Vůbec ne, i když byla moje babička skvělá kuchařka. Bohužel v té době, kdy jsem měla šanci pochytat různé recepty, tak jsem si myslela, že vařit určitě nikdy nebudu. Což mě do dnes mrzí, jelikož jsem si mohla spoustu  receptů a postupů ulehčit. Takže bohužel jsem si na všechno musela přijít sama, ale zase jsem na sebe pyšná, že jsem se od umíchání jíšky a vykosťování masa vše sama naučila.

Máš alespoň schovaný nějaký recept po babičce?
Nemám bohužel ani jeden, ale je fakt, že v člověku to tak nějak zůstane. Vzpomínám si jako malá, že babička pekla buchty, dělala svíčkovou a to vše v takovém klidu a pohodě.
Díky mé chuťové paměti si stále pamatuji na chuť její bramboračky, bohužel té chuti nemůžu dosáhnout, i když už se blížím. Možná to bylo tou obrovskou porcí lásky, kterou nám dávala. Také jsem milovala babiččiny buchty, které byly vždy opravdu excelentní a lepší jsem už nikdy nikde nejedla. Mrzí mě do teď, že jsem si její recepty nepsala.

Máš nějakou zajímavou příhodu z vaření?
Mám, ale to už jsem byla velká, bylo mi asi 24 let a myslivec mi nabídl, že má srnčí a já jsem mu řekla, že si ho ráda vezmu. Jenomže mě nenapadlo, že doveze celou nevykostěnou kýtu. Tak to jsem si řekla, potěš pánbůh. Vždycky, když mě čeká nějaký velký úkol, tak prosím babičku, ať mi drží palce. Vykostění kýty se mi nakonec povedlo a jsem na to do teď pyšná.

Slyšeli jsme, že natáčíš novou kuchařskou show?
Ano, nově teď točím s Patrikem Bečvářem kuchařskou show pro televizní stanici Paprika. Je to zábavné a snažíme se rozdávat radost lidem, což je i v samotném jménu pořadu – Recepty pro radost s Markétou a Patrikem.  Pamatuji si, že při jednom z prvních natáčení jsme dělali nějakou rybu a zbylo z ní trochu masa. Jako správná hospodyňka se Patrika ptám, co uděláme s okrájenými kousky a on mi na to zcela vážně odpověděl, že to dáme želvě. (smích)

Stalo se ti někdy v životě, že se jídlo opravdu nepovedlo?
Tak vždycky se něco nepovede, jak se říká u koní, kdo nepadá, ten nejezdí. Ale pamatuju si jednu takovou chybu, která mně poučila. Jednou jsem koupila baby špenát a myslela jsem si, že byl opraný a vyčištěný. Dala jsem ho zamrazit. Po nějaké době jsem ho rozmrazila a přidala do špaget. Už při prvním soustu jsem zjistila, že nebyl opraný a písek jsem měla mezi zuby. Od té doby si na to dávám obrovský pozor a vše pečlivě omývám.

Jak tě vnímá tvé blízké okolí jako kuchařku?
Ke mně se všichni sjíždějí na jídlo, už dopředu vědí, kdy a co budu vařit, tak se těší. Raději zvu své blízké k sobě domů než do restaurace, oni už vědí, že u mě to bude vše perfektní. Obvykle chystám velký večeře, vyhraju si s tím a vždy dělám čtyři až pět chodů.  Přemýšlím, aby to všechno k sobě hezky ladilo, sjedu si nakoupit a přitom pečlivě vybírám zeleninu, maso a ostatní suroviny. Chci, aby jídlo vypadalo krásně na talíři. Ráda vařím, když jedeme na chatu na hory a je nás tam víc. Na dvouplotýnce uvařím tak, že si všichni pochutnávají.
 
Jaké jídlo má tvé okolí nejraději?
Vždycky se ptám, co by si dali. Oni řeknou, že jim je to jedno, že to vždycky bude dobré. Nechávají to pořád na mě. A já se tímpádem snažím, aby to bylo něco jiného, než měli posledně. Jednou jsou ryby, pak je zvěřina, těstoviny apod. Akorát moc nedělám sladké, jelikož je sama nemám ráda a ani ni si na něm nějak nezakládám. Při pečení a vaření sladkých jídel si ani nejsem moc jistá, tak jako při klasickém vaření. Čas od času udělám tiramisu nebo mascarpone s jahodami, dokonce i upeču obrácené koláče, ale bohužel k tomu nemám žádný vztah. Raději si dám pořádný kus masa s vynikajícím vínem.

Máš profesionální deformaci, třeba když jdeš do restaurace? Jsi schopná i odejít, když ti nechutná?
Myslím si, že každý kuchař by měl mít určitě zpětnou vazbu. Já prostě poznám, když je jídlo odfláknuté a pak mě prostě to nebaví. Také nemám ráda, když se mě někdo snaží obalamutit, například v jídelním lístku je napsáno, že salát bude z římského salátu a oni mi místo toho donesou salát ledový, to mě štve. Místo toho by měli přijít a omluvit se,  že římský salát zrovna došel. Přece jenom jsme jen lidé a já dokážu pochopit, že v restauraci dojde nějaká surovina, ale oblafnout se nenechám.

Jak se tváříš na jídla z polotovaru?
Já proti tomu v zásadě nic nemám. Obvykle, když přijdu s malou večer z kroužku domů a mám na uvaření večeře jen půl hodiny, tak nejsem schopná uválet těsto a dělat domácí noky. Občas je prostě koupím od Itala nebo od nějaké české prodejny a použiji ty koupené k domácí omáčce. Myslím si, že ohledně polotovarů existuje zlatá střední cesta. Dají se sehnat kvalitní a dobré polotovary. Proto píšu i ty své kuchařky pro ženy, které jsou vytížené a přesto nechtějí dát dítěti k večeři jen párek.