Na každém pracovišti se vyskytnou lidé, kteří jsou pořád s něčím nespokojeni, věčně na všechno remcají. Jiní jsou samý omyl, ale oni excelují svými vědomostmi i dovednostmi. To je ovšem jen jejich subjektivní názor.

Spolupracovník Houžvička byl typem člověka jak se říká bez skrupulí. Proslýchalo se o něm, že donáší na kolegy vedení, stěžuje si na jejich pracovní morálku. Někdy bylo těžké nepropadnout zlosti a nevybuchnout! Jinak on se Matouš Houžvička tvářil vždycky familiérně, rád si potřepával rukou s každou návštěvou, uděloval rady, jak na kterýkoliv problém, jak na manželskou krizi atd. V ten den namíchl naši paní účetní. Dohadoval se o nějakém příplatku, volal vedoucí účetní. Nakonec se ukázalo, že opět neměl pravdu, ale neomluvil se. Začal zase hustit ty své rozumy do dalšího kolegy. Atmosféra byla dost dusná, když odešel do dílny se sprejem  hnědé  barvy. Nějak se mu zasekl uzávěr a chtěl jej povolit. Ani noha se nenabídla, že mu pomůže. S výdechem sledovali jeho nažehlené montérky, jak mizí na dvorku.

Každý si hleděl své práce a na Houžvičku všichni zapomněli. Najednou se z dílny ozvala rána. S Honzou jsme tam hned běželi, jestli nedošlo k nějakému neštěstí.

U ponku stál Houžvička, ale byl k nepoznání. Kolem něj kusy roztrhaného obalu spreje. Tvář měl hnědou jako pracovní boty na nohách. Jen bělmo jeho vyděšených očí mu svítilo z tváře. Nemluvil,  jen gestikuloval. Jen stěží jsme zdrželi smích. Viděli jsme, že nedošlo k vážnému zranění, oči i končetiny měl v pořádku. Honza si neodpustil a „cvaknul“ jej mobilem. Hned jsme mu nabídli pomoc, ale nic nechtěl, jen koulel očima a tichounce vyl. Asi po 10 minutách se trochu vzpamatoval a chtěl si barvu otřít “pucvolí". Bohužel vypadal pořád jako čert, barva nešla dolů. Houžvička skoro brečel a začal nás prosit o pomoc.

Koukli jsme na sebe, a i když jsme si v koutku duše přáli, ať jde domů s obarvenou fasádou a pěkně autobusem, aby i ostatní z toho jeho pokusu něco měli, nakonec se nám jej zželelo. Jemnými hadříky a ředidlem jsme se jej jali čistit. Na oči a ústa  jsme mu přitiskli kolečka z kůže, takže se trochu podobal vrahovi z mlčení jehňátek. Museli jsme se štípat, abychom se neřehtali. Zvláštní je, že ty montérky s puky měl netknuté. Všechna barva, co byla ve spreji, mu vychrstla jak se říká „do ksichtu". Ti, co si jej nestihli obhlédnout přímo v dílně, o nic nepřišli. MMS-ka s jeho čertím obličejem oběhla spolupracovníky i jejich příbuzné. Naše paní účetní prohlásila, že takový dárek k svátku, který ten den měla, si nechá líbit. Smála se ještě za 2 dny. Někdo si neodpustil dovětek o Božích mlýnech, které konečně semlely toho, který škodil ostatním a unikal bez trestu.

Houžvičkova očista nám trvala dvě hodiny. Další dva dny zůstal doma na dočisťovací proceduře. V práci byl klídek jako nikdy předtím. Práce nám šla od ruky. Jsem zvědavá, jak dlouho vydrží "sekat latinu“ a neotravovat nám vzduch. Snad dostal za vyučenou tolik, aby se začal chovat slušně a kolegiálně.

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10