Matky musejí čekat polovinu těhotenství, než můžou poprvé své děťátko ucítit. Od tohoto okamžiku už nikdy nenastane delší „přestávka ve vysílání“ – děťátko rozvíjí svou vlastní „řeč“, jejímž prostřednictvím své mamince sděluje, co cítí a jak se mu vede. Rozumět jeho způsobu vyjadřování není tak těžké, je potřeba jen dobře naslouchat.

Pocit, že máte v břiše „motýly“, pochází z pohybů jeho ručiček. „Boxování“, které se projevuje štulci a nárazy na břišní stěnu, je způsobeno nožičkami, ale také lokty dítěte. Někdy lze ke konci těhotenství pozorovat, jak se z břišní stěny vyklene obrys nožičky. Pokud hlavička leží v pánvi, cítíte její pohyby jako jemné elektrické rány směrem ke stydkým pyskům.

První chvíle, kdy děťátko „klepe“ jsou nesmírně fascinující. Samozřejmě se každá matka snaží, aby se na tomto zážitku mohl podílet i otec. Když však na břicho položí ruce tatínek, většinou je tam úplný klid. Děťátko obvykle vycítí, že je právě středem pozornosti, a sleduje co se děje.

Když jsou pohyby cítit, pokládá maminka tu a tam ruce na břicho, hladí nenarozené miminko a mluví s ním. Děťátko to slyší a cítí. Jemný tlak hladící ruky ho podněcuje, aby plavalo směrem k břišní stěně. Přimkne se těsně k ní, aby se mu této náklonnosti dostalo ještě víc. Miminka spí v matčině těle i přes den. Někdy tak má maminka strach, že s ním není něco v pořádku. Pokud si není jistá, může děťátko probudit tím, že na něj mluví, pohybuje břichem apod. Některé ženy říkají, že miminko je aktivní právě v noci, když jsou ony samy v klidu.

Odborníci soudí, že to souvisí především s tím, že jedna část nervového systému je v noci aktivní a působí na dělohu. Příčina však může být i v tom, že když se těhotná žena večer uloží k odpočinku, může se na dítě lépe soustředit, a dítě vlivem toho vyžaduje více pozornosti. Fáze spánku a bdělosti se u dětí v průběhu těhotenství stále prodlužují. Fáze spánku činí před porodem asi 40 minut. Některé výzkumy však hovoří o tom, že děti se unavují zároveň s matkou. Toto sjednocení životního rytmu se vysvětluje látkami vyvolávajícími únavu, které přecházejí z matčina organismu na dítě.

Pokud těhotenství probíhá „normálně“, nemusí si žádná matka dělat o své dítě starosti. To se má jako v ráji. Nemá hlad ani žízeň, je v teple a bezpečí. Reaguje nicméně na podněty zvenčí. Hlasitá hudba, prudce zavřené dveře, náhlý hlasitý zvuk – to všechno způsobí, že se děťátko skrčí nebo prudce mává ručkama a nožkama. Matčina konejšivá slova a několik pohlazení ho však brzy zase uklidní.

Tato ukázka pochází z knihy Prenatální komunikace, kterou si můžete zakoupit v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Portál