Ahojte ženy a především maturantky, ať budoucí nebo teprv zkoušku skládáte. Řeknu Vám, co se u maturit dělo mně a také mé pocity, z čeho jsem byla dojata a z čeho jsem naopak neměla vůbec žádné pocity. Tak začneme. K písemným zkouškám jsem se připravovala jen ve škole. Doma mé snažení se učit nemá absolutně žádný smysl, takže jsem to vlastně nechala náhodě. No a přišel ten den, kdy se mělo psát.

Já přišla vysmátá do třídy, usedla jsem a jedla čokoládovou tyčinku. Všichni kolem mě byli značně nervózní. Po pár minutách nás zadávající učitel seznámil s tím, jak tento didaktický test z českého jazyka psát. Dostali jsme zadání a záznamové archy a už se jelo. Test mi přišel jednoduchý a měla jsem ho udělaný zhruba 30 minut před povinným odevzdáním. A tak jsem ho odevzdala a šla na chodbu. Odpoledne se měla psát ještě slohovka. Tam jsem si jako téma mi blízké vybrala vypravování. Slohovka pro mě byla lehká a taktéž napsaná ještě před termínem odevzdání. No respektive, slohovku jsem měla napsanou za půl hodiny a pak jsem šla. Jak říkám, maturita pro mě bylo něco, co jsem ani neprožívala (až do ústních ;) ). V pondělí mě čekala ještě písemná z němčiny, což teda u mě problém nebyl, protože jsem v Německu žila. Jak slohovky, tak didaktický test jsem napsala v klidu a poslech byl pro mě též velmi jednoduchý. 

A nastaly 2 zasloužené týdny klidu a pohody. Svatý týden, který však trval týdny 2, jsem prožila v naprosté lenosti. Učit se mi nechtělo, i když jsem si tedy slibovala, že se alespoň na něco podívám. No a ejhle, byl první týden za mnou. Místo učení jsem jezdila se svým přítelem po výletech a různých akcích. Najednou mi přišlo jedno, jestli maturitu vůbec udělám. No a pak mi přišly výsledky písemných. Jak jsem počítala, tak se i stalo. Testy prospěla... Ani poslední víkend před maturou jsem se samozřejmě nedonutila se něco učit. No dobře, asi na to doplatím. To jsem si celou dobu říkala, dokud mě to neovlivnilo až k naprostému vyčerpání. Pláč a tohle všechno, najednou na mě toho bylo moc. Stále se maturita blížila. Bylo pondělí ráno a já v šatech a na deseticentimetrovém podpatku (protože sebevědomí stoupá s výškou podpatku) stála u zahájení maturit. To se zdálo být ještě v pohodě a ten den jsem se rozhodla a konečně donutila se učit. Na druhý den jsem též otevřela otázky, ale jako poslední odpoledne jsem se stále modlila, ať to alespoň okecám. Přece to umím...

Došla jsem tam, absolutní okno. Bolest břicha a všechno naráz, blbý pocit. Každá zkouška byla pro mě utrpení. Já, člověk naprosto flegmatický, zklamala jsem sebe sama. Bylo to na mně samozřejmě vidět a chtěla bych moc poděkovat učitelům (to jsem též už udělala), že mi dokonale pomohli a na všechno navedli. Výsledek je takový, že jsem to udělala. Tak tak, ale jo, mám to. Jsem za to moc ráda a asi už nikdy nebudu nic takto podceňovat. Maturita je sice jednoduchá, ale je třeba si to alespoň pročíst. Jinak padnete s prominutím na hubu, jako já. :) Přeji hodně štěstí...