Květen a červen si vždy spojuji s maturitami a ukončením studia na střední škole. Já jsem skládala maturitní zkoušky ještě před rokem 1989. V pondělí proběhlo zahájení. Zde jsme se sešla celá třída, třídní profesor a ředitel. Seznámili nás s průběhem maturity, co a kdy se bude dít, kteří vyučující budou přítomni a další informace. Hned potom první čtyři žáci podle abecedy nastoupili. My ostatní jsme mohli zůstat ve třídě a podívat se, jak bude vše vypadat. První student si vytáhl číslo z látkového sáčku, profesor mu přečetl otázku, dostal ji ještě vytištěnou na papíře a zasedl na potítko. Po dvaceti minutách byl vyzván k ukončení přípravy a přešel před zkušební komisi.

Jeho místo zaujala studentka, která byla druhá v abecedě. Všichni čtyři byli prozkoušeni z jednoho předmětu. Potom následoval druhý předmět. Tehdy byly čtyři předměty dané, volit jsme si nemohli. Během dopoledne tedy všichni čtyři studenti měli maturitu za sebou. Předseda komise je seznámil s výsledky. Odpoledne přišla na řadu další čtveřice. Od pondělí do čtvrtka tady odmaturovala celá třída. V pátek následovala slavnostní předávání maturitních vysvědčení na městském úřadě za přítomnosti téměř všech rodičů studentů.

V současné době probíhají maturitní zkoušky úplně jinak a přijde mi, že se vše zbytečně protahuje. Je pravda, že díky volitelným předmětům je třeba skloubit přítomnost vyučujících a žáků tak, aby se předměty studentům nesešly najednou. Všichni studenti, třeba i z více tříd, maturují jeden den (nebo i více dnů) z jednoho předmětu. Když se vystřídají, následuje další předmět. A takto to pokračuje. Student tedy přijde v daný den a hodinu do školy, je vyzkoušen z jednoho předmětu a jde domů. Za dva dny jde na další předmět a tak dále. Mají sice více času na učení a mohou se věnovat jen tomu předmětu, na který zrovna půjdou. To já jsem měla týden na všechny čtyři předměty. Tedy týden a tři dny, protože jsem maturovala až ve čtvrtek. Dcera měla předměty rozložené skoro na celý měsíc. Slavnostní předávání maturitních vysvědčení měli v židovské synagoze. To prostředí mi k této příležitosti moc nešlo. Překvapilo mne také, že přišlo jen pár rodičů studentů.

V době, kdy jsem maturovala já, tak měla maturita dost velkou váhu. Dnes studují střední školu i děti, které vycházejí ze základní školy s trojkami. Dříve by si dítě s trojkou nedovolilo podat přihlášku na střední školu. V dnešní době má maturitu téměř každé dítě.  A na vysokou školu dříve šli jen opravdu chytří studenti. Nyní jdou k přijímacím zkouškám i ti, kteří studovali střední školu se čtyřkami a sotva odmaturovali. Je pravda, že některé vysoké školy takové studenty nepřijmou. Ale tam, kdy mají volná místa, tak berou všechny, kteří se přihlásí. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Za chvíli zde ale budeme mít samé lidi s tituly a šikovní řemeslníci nebudou. Což je škoda.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10