Ty prázdniny jsem měla zčásti strávit u tety v Praze. Pak teprve jsme měli jet s rodiči na dovolenou na Slovensko, kam jsme jezdili každý rok a moc se nám tam líbilo. Má mladší sestra byla v tu dobu na táboře a já, puberťačka, která skončila základku a po prázdninách měla nastoupit na střední, se měla obětovat u tety. Prahu jsem neměla ráda. Ač jsme z Moravy, v Praze jsem byla od narození mnohokrát a nebyla mi vzácná. Ještě méně vzácná mi byla má teta, zvědavá a upovídaná paní, která měla vždy pravdu a všechno věděla. Ač to byla sestra mé mamky, moc jsem si s ní nerozuměla. Co s ní budu celé dva týdny dělat?

S předsevzetím, že se zavřu na celé dva týdny do pokojíku a nevylezu, jsem odjížděla z domova. Teta mě čekala na nádraží. „Ty jsi ale velká,“ řekla, naslinila kapesník a přetřela mi jím ústa, jako když jsem byla malá a ušmudlala jsem se od jídla.

„Nech toho, teto, jsem už velká. A čistá!“ „Pořád budeš má malá neteřinka,“ řekla teta ukřivděně a kráčela směrem na metro. Následovala jsem ji. To budou prázdniny…

U tety mě ale čekalo malé překvapení. Malé? Pro mě velké. Na prázdninách tu skončila i má sestřenka, dcera mé další tety, Verunka. Verunku jsem měla ráda. Sestřenice Veronika má o rok víc než já, a tehdy s tetou a strejdou bydleli na vesnici. Její rodiče usoudili, že by jejich dceři prospěl pobyt v našem hlavním městě, a také ji odeslali k tetě do Prahy. Byla z toho stejně nadšená, jako já.

Spolu to ale zvládneme lépe. První den jsme skákaly, jak teta pískala. Příšerně jsme se nudily. Pak si ale Veronika dupla, že je už velká a chce svou vlastní svobodu. Já se k ní přidala. Nakonec nás teta pouštěla ven samotné, jak jsme si přály. Chodily jsme po památkách, procházely se po nábřežích a v jedné malé kavárně narazily na dva kluky. Jeden byl z Prahy a druhý, jeho bratranec, od nás z Moravy. Bydlel dokonce blízko našeho města. I jeho rodiče usoudili, že prázdniny v Praze jsou pro kluka jako jen on to pravé. Sedli jsme si na džus, pak na čaj, a druhý den jsme pokračovali u zmrzliny. Hodně jsme si rozuměli. Nakonec jsme se dohodli, že zajdeme všichni na plovárnu.

Z Prahy jsem se pak nevracela vlakem, ale autem společně s rodiči Radka a Radkem samotným. Když si rodiče přijeli pro svého syna, Radek mi odvoz sám nabídl. Musela to schválit teta a mí rodiče, ale nakonec jsem usedla do jejich zánovního embéčka vedle Radka.

S Radkem jsem se vídala ještě několik let. Byla to taková má první dětská, už tak trochu dospělá, láska. Až po ní jsem pak poznala svého současného manžela. Prahu mám dnes docela ráda. Mám na ni pěkné vzpomínky.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10