Medvěd v krabici

Byly Vánoce. Má malá vnučka, dcera i švagr onemocněli. Leželi s vysokými teplotami doma, a přestože jsem byla k nim pozvána na štědrovečerní večeři a následnou nadílku, všichni jsme se nakonec dohodli, že nemá cenu se zbytečně nakazit.

„Uděláme si společné posezení, až budete všichni zdraví,“ uvědomila jsem si. Salát si udělám, k tomu řízek, napečeno jsme měly jak dcera, tak já. Jen mě trápilo, že Ježíšek mé vnučce nedonese dárky ode mne na Štědrý den. Kdybych jí mohla alespoň něco dát v tento den, byla bych ráda. Cestovat ale tak daleko, abych dárky předala mezi dveřmi, jsem nechtěla. A tak mě napadlo, že když alespoň nějaký dárek pošlu poštou, bude ho mít vnučka v ten správný den.

Vybrala jsem velkého plyšového medvěda. Koukaly jsme po něm s vnučkou dávno. Chtěla jsem, aby s ním má milovaná vnučka spinkala po nadílce. A tak jsem se oblékla, vzala méďu do igelitky a vydala se na poštu. Tam byla spousta lidí. Všichni na poslední chvíli něco posílali, nebo vyzvedávali zásilku. Šla jsem rovnou k přepážce. Paní za plexisklem mě ihned upozornila, že pošta má vyvolávací systém.

„Já vím, jen potřebuji krabici na poslání této hračky. Prodala byste mi ji? Já si to vypíšu, a pak si vyzvednu číslo v systému.“

Pracovnice přepážky mi vysvětlila, že ani kartonovou krabici nemohu koupit přednostně. Musela jsem si zadat číslo, počkat, až na mě přijde řada, zakoupit krabici, zabalit míšu a opět si vyzvednout lístek s číslem, abych mohla balíček odeslat. Co jsem měla dělat? Spěchali všichni. Bylo těsně před Vánoci a všichni doháněli resty. Jsem důchodkyně, nespěchám do práce, a tak jsem poslechla. Sotva jsem si vyzvedla číslo k čekání, od jedné z přepážek odcházela obsloužená zákaznice. Když mě míjela, zastavila se a zpoza zad vylovila kartonovou krabici. Byla velikostně přesně na plyšového medvěda. Ta hodná paní, když byla u mě blíž, mi krabici vložila do rukou s tím, že jsou přece Vánoce a ona mi chtěla ušetřit čas, který bych strávila čekáním. Když jsem paní chtěla krabici zaplatit, mávla jen rukou. Prý je to její dárek pro mě „od Ježíška“. Tak mě to dojalo! Byla jsem paní vděčná, že i v dnešní době existují lidé, kteří nejsou neteční k druhým a mají srdce na pravém místě. Ta cizí paní mě svým přístupem ten den dostala. Byl to pro mě velmi milý a nečekaný vánoční dárek od v podstatě cizího člověka. Ušetřilo mi to hodinu času. Má vnučka tak dostala hračku včas přesně ve Štědrý den, a zbytek dárků dostala za týden, když už byli všichni zdraví.

Osov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete