Měšice

Obec Měšice má v současnosti zhruba 2000 obyvatel. Podle prvních doložených zmínek patřila pražským johanitům, dnes známým spíše jako Řád maltézských rytířů. Pak se majitelé často střídali.

V polovině 17. století, kdy přešla do vlastnictví rodu Nosticů, se zde nacházela středověká tvrz, panská krčma, dvě stavení a tři rybníky. Nosticové sídlili v nedalekých Pakoměřicích a patřilo jim i celé rozsáhlé pakoměřické panství.

Když se řekne „typická česká krajina“, asi si většina z nás představí zvlněný terén, s mozaikou polí, malebně usazenými vesničkami s dominantami kostelů, aleje kolem cest, tu a tam kapličku či boží muka a ani si neuvědomí, že se vlastně jedná o krajinu barokní, jejíž uspořádání vychází z určitého kompozičně-estetického záměru. Taková krajina je hospodářsky využívaná, přitom na pohled krásná, harmonická.

Přesně v tomto duchu budovali majitelé panství i svá sídla. S výstavbou barokního areálu v Měšicích, jako hlavního sídla rodu Nosticů, začal František Václav Nostic-Rieneck ve 40. letech 18. století. Dokončen byl jeho synem Františkem Antonínem.

Měšický zámecký areál sloužil jako administrativní centrum panství. Zahrnoval i domky pro služebnictvo a panské úředníky, monumentální hospodářský dvůr, francouzské zahrady, bažantnice, stáje a závodiště, cesty lemované stromořadím, vše budováno podle jednotné koncepce, symetricky. Zámek plnil reprezentační funkci a počítal s bohatým společenským životem.

Hrabě František Antonín Nostic-Rieneck byl po mnoha stránkách zajímavou a významnou osobností své doby. Podporoval kulturní a duchovní život v Praze, zastával práva Českého království a českého jazyka, stál u zrodu Stavovského - tehdy Nosticova - divadla na pražském Ovocném trhu. 

Měšice se staly patrně prvním místem v Českém království, kde byl na budově instalován jednohrotový hromosvod (respektive bleskosvod) a to na hlavní věžičce zámku. 

V roce 1776 sem přijíždí třiadvacetiletý Josef Dobrovský, jemuž bylo svěřeno vyučování filozofie a matematiky čtyř synů hraběte Nostice. Dobrovský v Měšicích pobýval do roku 1786 a z jeho díla je zřejmé, že tu našel ideální podmínky pro soustředění a vědeckou práci. Zdejší příroda mu poskytla i dostatek materiálu k botanickým studiím.

Měšický zámek zůstal v držení rodu Nosticů až do roku 1945, poté byl zkonfiskován, majitelé vysídleni, odsunuti do Rakouska. Krátce tu byl internát pro dívky, po roce 1948 politická škola Revolučního odborového hnutí (ROH). V šedesátých letech byl zámek upraven na nemocnici s interním a neurologickým zaměřením, v současnosti slouží pro provoz Centra integrované onkologické péče (CIOP). Interiéry zámku tedy běžně přístupné nejsou, ale mohli jsme je vidět například ve filmu Sama v čase normálnosti nebo některých dílech seriálů Sever, Polda, Dáma a král.

Čeká nás procházka anglickým parkem o rozloze 15 ha, který v souladu s dobovými trendy začátku 19. století nahradil i francouzskou zahradu. V té době zde byly umístěny sochy, drobné stavby a vysazovány exotické druhy rostlin; měšický park byl považován za jedno z nejvýznamnějších arboret v Čechách.

Před několika lety prošel park revitalizací. Můžeme obdivovat mohutné stromy, působivě obrostlé břečťanem, pocvičit se ve znalosti rostlin, hmyzu a stop zvěře nebo si vyzkoušet 70 metrů dlouhou hmatovou stezku pro bosé nohy.

Co napsat na závěr? Až někdy příště pojedeme kolem, určitě se v Měšicích zase zastavíme.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz