Zlín byl v minulosti jen malé městečko v údolí říčky Dřevnice. Rozmachu se dočkal až koncem 19. století. To Tomáš Baťa zde založil v roce 1894 svoji první firmu a po roce 1926 zde vzniká moderní centrum. Následné působení rodiny Baťových je vidět v celém městě. Nyní je Zlín od roku 2000 krajským městem.

Loni jsme vzali do Zlína našeho kamaráda, původem od Košic. Byl mile městem překvapen. Jelikož můj muž ve Zlíně jako dítě bydlel a chodil do školy, tak město zná a trošku nás provedl. Zašli jsme do ''21'', to je původní budova v areálu Baťových závodů, nyní sídlo Krajského úřadu. Budova, alespoň její část, je otevřena i o víkendu. V sídle se nachází kavárna s vyhlídkovou terasou. Je otevřen vchod od areálu fabriky. Tím, že se kolem bývalého Svitu zbořil plot, vzniklo krásné obchodní centrum, a kdo nebyl ve Zlíně několik let, tak uzná, že je to krásné město k nepoznání a teprve bude, až se ještě vše dodělá.

Ale pojďme do již zmíněné ''21''. V přízemí je malá výstava o továrně a nahlédli jsme i do pojízdného výtahu - malé kanceláře. Do vyšších pater vás vyveze pater-noster, nebo normální výtah. Já volila tu druhou variantu a sešli jsme se na oné vyhlídkové terase, na střeše budovy. Je odtud výhled na celé město. Pod námi přes silnici je pomník zakladatelů. Kousek výš Hotel Moskva a kino, které mnozí znáte z festivalů filmů pro děti, které zde probíhají již od roku 1961. Dívčí internáty, zimní stadion a nové Kongresové centrum od architektky Jiřičné. Kousek napravo jsou červené, cihlové Baťovy domky. Jeden domek byl vybrán jako ukázkový, ale bohužel je uzavřen, napadla ho dřevomorka.

Na druhé straně vidíte z terasy Jižní svahy, dolů přímo pod námi je vidět bývalý tovární areál. Jsou zde obchody, knihovna, mezi bývalými továrními budovami už jsou ulice. Je vidět park se střechou zámku a kousek dál i věž kostela. To je vlastně historický Zlín. Je to hezká podívaná, ale jedeme dolů. Ukážeme kamarádovi Muzeum obuvnictví, mám dojem, že manžel říkal, že v tom místě byl dříve vstup do areálu Svitu. Jinak nad Zlínem je Lesní hřbitov a Filmové ateliéry Zlín, kde vzniklo mnoho loutkových pohádek Hermíny Týrlové, to je moje krásná vzpomínka na dětská léta. Ale natočilo a zpracovalo se tady i spousta jiných filmů. Ve Zlíně je přímo ve městě i lyžařský svah. 
Ale zpět k naší procházce. Od muzea jsme přešli silnici k parku se zámkem. Zašli jsme příteli ukázat i místo, kde stál strom, který způsobil tragedii, kterou znal z médií. Přešli jsme na náměstí k Radnici, ukázali mu Zlaté jablko, to je obchodní centrum. Zašli jsme na náměstí na kafíčko a šli zase zpět k autu a jeli domů. Cestou přes Otrokovice a Napajedla bylo vidět další cihlové budovy z dob rodiny Baťových a zastávku jsme udělali i v Rybárnách, to je součást Uherského Hradiště, tam na břehu řeky Moravy, je na domě pamětní deska a automat na pamětní mince. Na tomto místě dříve stál domek, ve kterém se narodil roku 1898 Jan Antonín Baťa.

Zavezli jsme kamaráda domů a domluvili se, že až se oteplí, tak zajedeme na kolech z Veselí nad Moravou, kde bydlí, kolem Baťova kanálu do Sudoměřic k Výklopníku, kde se nakládal lignit z vlaku na lodě a vozil se do Otrokovic. Byl to hezký výlet. A až pojedete do Zlína, zajděte si na Krajský úřad. Nejsou to jen kanceláře.