Mezi nebem a zemí

Přiznám se, že pocházím z věřící rodiny, a i když nenavštěvuji pravidelně nedělní mše, tak věřím. Zkrátka věřím tomu, že nad námi někdo je, kdo na nás dohlíží a snaží se nám ukázat cestu. Ale když se někdy nakupí spousta starostí a problémů, tak mě přepadne myšlenka, proč mi ten nahoře nepomůže a tu cestu neukáže.

A čím jsem starší, tak chápu, že i to zlé, co se nám přihodí, nás má posílit a my si máme z toho všeho vzít to dobré, poučit se a jít dál. Já s mou rodinou teď prožíváme hodně těžké období, kupí se nám problémy, někdy mám pocit, že ležím na zemi, na mně velice těžký balvan a já už nemůžu dýchat a ten balvan je stále těžší a těžší. A tak abych se alespoň trošku odreagovala a mohla se nadechnout, tak občas potřebuju někam alespoň na chvíli odjet a srovnat si myšlenky. Před několika lety jsem se v jedné diskuzi na internetu seznámila s fajn ženskýma a se třemi z nich se 1 - 2x ročně setkáváme i osobně, většinou v Brně, protože jsme z různých míst naší krásné země a Brno nám přišlo jako ideál.

Musím se přiznat, že s jednou z nich máme k sobě blíž než s ostatními, ona zná naše problémy a vždy se mě snaží podpořit alespoň psychicky. Zrovna včera jsme měly další sraz, a abychom si my dvě mohly v klidu poklábosit, než dorazí ostatní, tak jsme se sešly v Brně o 3 hodiny dříve. Jelikož byl moc krásný den, tak jsme se procházely po krásném Brně a najednou jsme se ocitly u katedrály sv. Petra a Pavla. Jakási síla nás táhla dovnitř, tak jsme vešly a já v tu chvíli pocítila takový vnitřní klid. Usedly jsme do jedné z lavic a v klidu rozjímaly.

Najednou má kamarádka Milada začala polohlasně odříkávat vlastními slovy modlitbu, ve které prosila o pomoc pro mou rodinu v našich problémech. Ta slova byla tak krásná a měla takovou sílu, že se mi při jejich dokončení objevily v očích slzy a já pocítila úlevu a takový zvláštní vnitřní klid. Pak jsme ještě chvilku seděly jen tak, beze slov a po pár minutách jsme odešly. Poté proběhlo nádherné odpoledne s ostatními kamarádkami a já spokojeně odjela večer vlakem domů.

Teď si asi spousta z vás řekne, proč nám to povídá, co nám tím chtěla říct? No teprve k tomu dojdu.

Doma jsem se uvítala s mužem a dětmi a šli jsme spát, na návštěvu kostela jsem už téměř zapomněla. Ráno po snídani jsem si už ze zvyku zapnula počítač a kontrolovala jsem si e-maily. Hned ten první byl od mé kamarádky Milady, se kterou jsme navštívily předchozího dne kostel a v něm stálo: „Podívej, co mi dnes brzy ráno přišlo na e-mail, hned jsem si vzpomněla na včerejšek“.

Tak jsem se podívala kousek níže a tam bylo napsáno: „Slyšel jsem tvou modlitbu“. 

Řeknete si asi „náhoda“. Ale já na náhody nevěřím, vše co se děje, se děje z nějakého důvodu a já věřím, že modlitby mé kamarádky byly vyslyšeny a nám se naše problémy časem určitě vyřeší. Na závěr vám všem chci říct, že jsem tento můj zážitek nepsala proto, že vás chci přesvědčit o něčem mezi nebem a zemí, to opravdu nechám na posouzení každé z vás, ale spíše proto, aby každý, kdo má jakýkoliv problém věřit a je jedno v co nebo koho, ale důležité je věřit a uvidíte, že se vše v dobré obrátí a problémy se vyřeší.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10