Samozřejmě je obrovská výhoda, že je tu vše dostupné, ať už se jedná o lékaře či nákupy. Jenže, a to je pro mě kámen úrazu, vzhledem k tomu, odkud pocházím, vše je tu tak nějak anonymní. Každý pořád někam spěchá a nikdo nemá snad ani chuť nebo dokonce čas se na chvíli zastavit, vychutnat si krásu přírody nebo si jen tak sednout ke kávě a popovídat si.

Bydlíme v paneláku, ale neznám jediného člověka ani z našeho poschodí. Tam, odkud pocházím, se mezi sebou sousedi navštěvovali, znali se jmény, chodili spolu na výlety ... Nevím, možná je to dnešní dobou, ale když někoho z našeho domu pozdravím, tak ve většině případů ani neodpoví.

Po několika měsících jsem si už začala říkat, že horší to už ani být nemůže, ale chyba, vždycky může být hůř.

Do bytu pod námi se nastěhovala paní, svobodná matka se dvěma dospívajícími puberťáky a asi tříletým batoletem. Dcera této paní před dvěma měsíci porodila, být matkou v šestnácti..., no proč ne. To, že půlku noci se dvěma malými dětmi v bytě dělají vyrvál, to už u nás doma vyřešily ucpávky do uší. Paní na tom zřejmě nebude finančně nejlíp, zřejmě nemá  v bytě ani lednici, jelikož několik měsíců už potraviny skladuje zvenku na okenním parapetu. Ale teplo posledních dnů těmto zmíněným potravinám dalo, jak si jistě dovedete představit, pěkně zabrat. Nemohla jsem ani otevřít okna kvůli mračnům much a odpornému zápachu z kazících se potravin. Paní na opakované prosby a upozornění, aby zkažené potraviny z parapetu zlikvidovala, nereagovala, no asi jí to nevadilo. Mně však už došla trpělivost, no považte, jak přežít v takovýchto teplech v paneláku, když nemůžete otevřít okna a vyvětrat?

Nakonec jsem to řešila s majiteli bytu, v němž zmíněná paní měla podnájem. Zkažené potraviny už zmizely, paní si hledá jiný podnájem, a já doufám, že noví sousedi budou alespoň trochu normální...

Nsgirl88 - čtenářka
ChytráŽena.cz