Jupí – vyrážím na komentovanou prohlídku Muzeum krok za krokem… Muzeum slaví 130. výročí založení.

Už mockrát jsem byla v tomto muzeu na nějaké výstavě. Je to neprávem opomíjené muzeum. Všichni chodí do Národního muzea a tohle muzeum  je taková Popelka, kterou když navštívíte, vyloupne se do krásy.

V 11 hod. začínáme

Vítají nás tři průvodkyně a jdeme ven před budovu.

Muzeum bylo založeno v roce 1881, kdy byl založen Komitét - snaha zabránit prodeji a vyvážení památek do zahraničí, sbírání a získávání památek, které souvisejí s dějinami Prahy.

V roce 1882 byl zakoupen Kavárenský pavilon – pan Ponec (jméno s divadlem Ponec nemá nic společného), kterému se ale moc nedařilo. Proto ho v roce 1883 odkoupilo město a bylo tam cca 3000 exponátů.

Trefně toto místo glosoval – ředitel z první poloviny 20. století Antonín Novotný - … a usadily se v hospodě, kam Pražané málo chodili, věda a umění…

V roce 1976 byl tento pavilonek zbourán – ustoupil stavbě magistrály.

Prvním ředitelem byl Břetislav Jelínek, který byl zároveň z počátku jedním zaměstnancem.

Pavilonek byl již nevyhovující a začala se stavět nová budova – 1896 – 1898.

Prvním architektem byl  Antonín Wiehl (Wiehlův dům Václavské náměstí) a Jan Koula (Čechův most). Nicméně oba byli odvolání a stavby se ujal Antonín Balšánek. Ten měl velký cit pro stavbu a zakomponoval do ní fragmenty, které nacházel ve staré Praze při bourání různých staveb.

Na straně hlavního vchodu tak najdeme českého lva a habsburskou orlici – fragmenty ze zbourané Újezdské a Poříčské brány. Obcházíme budovu – před námi – fragment, který připomíná osvobození Prahy. Ale pravda je jiná – vztahuje se k události z roku 1844 – kdy vypukla demonstrace dělníků ze stavby dráhy – firma Klein – čtyři dělníci byli zastřeleni.

A další unikát – renesanční portál – z původní Sirkové ulice – dnes ulice Melantrichova. Pohled na střechu – nahoře vidíme Alegorii Prahy od Ladislava Šalouna – v květnu 1945 při bombardování Prahy budova nebyla poškozena – pouze socha Prahy. Ta se sem vrátila až v roce 1985.

Po obvodu budovy vidíme fragmenty – Otakara II., Karla IV., Vladislava II. Jagelonského a Rudolfa II. Habsburského.

Jdeme dovnitř – sklepní část Lapidárium – i zde nacházíme cenné fragmenty z dnes již neexistujících pražských staveb. Nejvíce mě však zaujmou dvě gotické klenby – pocházejí ze Štorchova domu (Staroměstské náměstí). Pan Štorch, nakladatel – nechal zbourat gotický dům?!?! A na jeho místě vystavěl dům pseudogotický, který můžeme vidět dodnes. Ctí mu však bylo, že věnoval klenby muzeu – jedna je z mázhausu a druhá pravděpodobně z domácí kaple.

Vstupní hala – deska zakladatelům. Paradoxně zde chybí první ředitel a kustod v jedné osobě pan Břetislav Jelínek – nebyl členem městské rady a tak ho tam neuvedli. Škoda…

I. patro – na pohled vidíme velké mramorové smlouvy, ale ne – je to litina a na povrchu je umělý mramor. Ty sloupy musí něco unést. Kopule je prosklená a tak je vidět krásně na lunety Karla Liebschera a Karla Jansy.

Pohled na Langweilův model a prohlídka končí.

Ještě skočím na výstavu fotografií – Zdenko Feyfara. Myslela jsem jen kouknu, ale hezky dlouho jsem se tam zdržela.

Ještě dnes se usmívám, když si vzpomenu na otázku malého chlapečka, který byl také s maminkou na prohlídce – mami, a válka byla před historií?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10