Tento příběh mi vyprávěla má známá, která má krásnou fenku rasy akita inu, Miu. Mia je mladá, rok stará krásná bílá fenka. Je velice hodná, hravá a veselá. Tak tato známá s Miou letos poprvé jela na dovolenou. Pro svou rekreaci si zvolila malý penzion na jižní Moravě, kterou má moc ráda. Známá, říkejme jí např. Zuzka, žije od smrti svého muže sama. Proto si právě pořizovala Miu, která jí dělá věrnou kamarádku. A proto musela její fenka s ní i na dovolenou. Přátelé se doma nenechávají! Akita inu je sice větší, ale klidný pes, a tak nebyl problém zajistit si pobyt v penzionu.

Když Zuzka přijela se svou průvodkyní na místo, kterému měla nastávajících čtrnáct dní říkat „doma“, byla mile překvapená. Mezi ubytovanými rekreanty byla také rodinka s malým štěnětem a sami majitelé penzionu měli vlčáka. I Mia měla velkou radost z psích kamarádů. Ukázalo se ale, že drobné štěně by nápor Miiny lásky nemuselo přežít. Mia, sama vlastně odrostlé štěně, to myslela se štěnětem velmi dobře. Chtěla si jen hrát. Skákala, dováděla a byla evidentně šťastná. Malé štěně se ale krčilo a třáslo. A proto bylo všem jasné, že Miina láska se musí krotit. Byl tu ale ještě zmíněný vlčák. Ten se s Miou první den vesele vítal, druhý už ale o ni nejevil zájem.

Mia hned ráno utíkala k jeho boudě za penzionem, kde byla hospodářská část, zázemí penzionu. Starší vlčák k ní čichl a zalezl zpět do boudy. A tak se zdálo, že Mia si bude muset stačit jen s lidskou společností. Najednou se ale rozevřely dveře chlívku, který byl nedaleko psí boudy. Majitelka penzionu nevěděla, že zde má psí návštěvu, a vypustila své cvičené čínské prasátko Boba na dvoreček. To už přibíhala Zuzka, která postřehla, že jí Mia chybí. Vypískla, když viděla čínské prase a svou bílou fenu, která si prasátka už také všimla. Vždyť tato rasa byla používána k lovu velkých zvířat, nejčastěji medvědů a jelenů! Malé čínské prasátko jistě setkání s Miou nepřežije!

Bob vyběhl na svou obvyklou venčící trasu. Mia ho zahlédla a běžela k pro ni neobvyklému zvířeti. Majitelka penzionu si, pro jistotu, zakryla oči. Obří bílá fena si čichla k Bobovi a svalila se mu k nohám. Bob její proceduru zopakoval, očichal chlupatého psa a lehl si k němu. Od té chvíle se ti dva od sebe nehnuli. Fena byla šťastná, že má prima kámoše, který se jí nebojí, a prase vypadalo také spokojeně. Svou lásku si dokazovali i tím, že svorně pili z korýtka. Jen stravu měl každý svou. Když se večer vytratila Mia z pokoje v penzionu, našla ji její majitelka u chlívku. Dvířka dovnitř byla již zavřená, a tak si fenka lehla k nim a čekala na kamaráda. Ani Zuzka, ale ani majitelka penzionu, nechtěly neobvyklé lásce stát v cestě, a tak zůstávala dvířka od té doby otevřená. Mia si celý den hrála s Bobem a večer se obě zvířátka uložila ke spánku do chlívku. Prase tam bylo zvyklé a Mia si ráda zvykla, když mohla být s kamarádem.

Pobyt na jižní Moravě rychle utíkal a nastal poslední den. Zuzka si v penzionu našla nové přátele, ale odjezd nejvíc prožívala Mia. Váhavě přecházela od chlívku k malému autíčku, kterým se měla vracet zpět do velkého města, kde žije se svou paničkou. Obě zvířátka stála, tiskla se k sobě a vypadala jako dva zamilovaní lidé, kteří se nemohou od sebe odtrhnout. Byl to komický, a zároveň dojemný obrázek.  

Mia si doma opět zvykla na panelákový byt a prostorný balkón, na procházky a své obvyklé psí kamarády. Přesto už nyní Zuzka ví, kam pojedou příští rok na dovolenou. Na jižní Moravě čekají Zuzku noví přátelé a v malém chlívku za penzionem čeká čínské prase Bob na svou kamarádku.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10