Michael Koryta – mladý nadějný spisovatel, kterého obdivuje celý svět

Americký spisovatel Michael Koryta (narozen 20. září 1982) napsal osm románů, za něž si vysloužil chválu od svých literárních vzorů a kolegů z žánru Stephena Kinga, Deana Koontze, Michaela Connellyho a Dennise Lehanea. Jeho dílo bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků. Koryta absolvoval trestní právo na Indiana University.

Začínal jako soukromý detektiv a novinový reportér, jako novinář Herald Tribune dostal několik novinářských cen. Od roku 2008 píše na plný úvazek. Žije střídavě ve floridském St. Petersburgu a v Bloomingtonu v Indianě.

Hodně rozhovorů a článků o Korytovi se točí kolem jeho mládí – ještě mu nebylo ani třicet, přitom ve spisovatelském řemesle se pohybuje už dobrých deset let. Michael Koryta skutečně neztrácel čas: V osmi letech si začal dopisovat se svými oblíbenými spisovateli, v šestnácti se rozhodl, že se stane spisovatelem krimi – a krátce nato si sehnal místo asistenta soukromého detektiva, aby pro své psaní nasbíral zkušenosti.

Když s krimi románem Dnes večer jsem se rozloučila vyhrál cenu nakladatelství St. Martin's Press za nejlepší debut, ještě si nesměl sám kupovat alkohol. Jeho věk byl vždycky nožem o dvou ostřích – jedni jím byli fascinováni, druzí se chovali přezíravě. Michael Koryta také kvůli svému věku dostává různé prapodivné otázky: Například na jedné autogramiádě se ho jedna žena dychtivě zeptala, zda umí vařit, protože kdesi četla, že mnoho mladých mužů dnes vařit neumí.

Sám Michael Koryta si svůj brzký úspěch vysvětluje především tím, že mu několik lidí dalo příležitost se přiučit jejich řemeslu: Šéfredaktor novin, pro které Koryta v začátcích psal, či soukromý detektiv, který tehdy ještě středoškoláka Korytu zaměstnal jako svého asistenta. Jediná zásluha, kterou Koryta přičítá sám sobě, je disciplína – psaní věnoval odjakživa mnoho času a sil a když byl jeho první rukopis odmítnutý, neztrácel čas sebelítostí a pustil se do dalšího. V pětadvaceti měl Michael Koryta za sebou čtyři vydané krimi romány a nominaci na cenu Edgara Allana Poea.

Avšak místo toho, aby pokračoval ve slibně rozjeté kariéře, rozhodl se napsat duchařský příběh. Jeho dosavadnímu nakladateli St. Martin's Press se tento riskantní krok nelíbil. Po rukopisu románu Tak chladná řeka však skočilo nakladatelství Little, Brown, které jím bylo tak nadšené, že s autorem rovnou podepsalo smlouvu na dalších šest titulů. Tuto spolupráci hodnotí Koryta jako dosud nejšťastnější událost své kariéry.

Nápad napsat něco s nadpřirozenými prvky vzešel z konkrétního místa: Lázeňská městečka West Baden Springs a French Lick v Indianě byla až do Velké hospodářské krize prosperujícími letovisky, pak však byla na dlouhá desetiletí odsouzena k chátrání. Tato místa, jejich fascinující historie a legendy, které se vážou k tamním pramenům, vyloženě volaly po duchařském příběhu – a Koryta volání uposlechl. „Myslím, že člověk by vždycky měl následovat příběh, který chce být vyprávěn, a zbytek už se nějak poddá. Nechci se upsat žádnému žánru, jen jednotlivým příběhům.“

Nový žánr si Michael Koryta zamiloval. S jeho dosavadními krimi romány měl pořád hodně společného – napětí, záhadu – ale zároveň měl v sobě další rovinu. Zpracovat nadpřirozené prvky tak, aby zápletka fungovala, byla pro Korytu nová výzva. Koryta věří, že když spisovatel takovou výzvu přijme, dopadne to jedině dobře. Sám cítil, že tuto osvěžující změnu nutně potřebuje: Když psal pátou detektivku, byl už z celého žánru tak unavený, že detektivky ani nemohl číst. Od chvíle, co si zkusil jiný žánr, zase si může vychutnat všechny své oblíbené autory krimi.

Ideály Korytu nikdy neopustily. Nad pracovním stolem má pověšené verše z písně Snow Is Gone Joshe Rittera, které si čte vždy před tím, než začne psát: „Zpíval jsem nadšeně, zpíval jsem z plna hrdla, tys vždycky vypadala trochu znuděně. Zpívám z lásky ke zpěvu – smiluj se nad tím, kdo zpívá proto, aby byl milován“ Na vysvětlenou říká: „To se mi strašně líbí, takhle by měl člověk přistupovat k jakékoli formě umění. To je moje filozofie: Psát v první řadě proto, že to mám rád. Psát příběh, který mě oslovil.“

Hudba je nejen zdrojem povzbudivých citátů, je doslova Korytovým pohonem při psaní. „Zezačátku jsem potřeboval sluchátka prostě proto, že jsem psal na koleji a můj spolubydlící se kvůli tomu nehodlal nijak omezovat. Pak jsem si všiml, jak moc hudba ovlivňuje náladu textu, a začal jsem s tím pracovat – pouštět si tu a tu skladbu k té a té scéně. Někdy začnu být až pověrčivý: Když mi při nějakých skladbách jde psaní od ruky, pouštím si je pořád dokola. Asi jako když sportovci odmítají svléknout své „šťastné“ ponožky. Ke každé knize se mi vybaví jakýsi soundtrack – alespoň pár skladeb, které mám s její tvorbou spojené.“

Denně Michael Koryta napíše minimálně 1500 slov, sedm dní v týdnu. Dělá si záznamy, kolik který den napsal, a součty za týden, měsíc, rok, aby měl o své produkci přehled. Když si neví rady se zápletkou, vyrazí na túru nebo si alespoň zaběhat. „Je to úplný opak sezení u stolu a někdy tím slušně rozhýbu i práci na knize.“

Koryta své knihy rád představuje i mimo rodnou Ameriku: „Je napínavé sledovat, jak lidé z různých koutů světa moji tvorbu vnímají. Například ve Francii nebo Nizozemsku lidé hodně berou detektivky jako společenský komentář k dění v Americe. To se mi moc líbí.“

Michael Koryta - výběr z bibliografie:

2004: Tonight I Said Goodbye (1. titul detektivní série o Lincolnu Perrym) – vydal Knižní klub v prosinci 2010 pod názvem Dnes večer jsem se rozloučila

2006: Sorrow's Anthem (2. titul detektivní série o Lincolnu Perrym) – vydal Knižní klub v květnu 2011 pod názvem Hymna zármutku

2010: So Cold the River (samostatný „duchařský“ román) – vydal Knižní klub 12.6.2012 pod názvem Tak chladná řeka