Cena: 339 Kč

Mitch je pořádně ostrý hokejový obránce klubu D. C. Eagles. Jenže nedokáže ovládat svou vznětlivou povahu, což s sebou bohužel nese následky. V jeho případě velmi přísné. Musí spolknout pěkně hořkou pilulku – zákaz hry na patnáct zápasů NHL.

Jako by to nestačilo, musí dočasně zaskočit za trenéra juniorů. Hned během prvního tréninku ale vtrhne na led prostořeká Andie a neváhá mu pěkně od plic vysvětlit, co si myslí o jeho trenérských schopnostech. A že je Mitch hokejová hvězda? Nic by ji nemohlo zajímat míň…

Notoricky vzteklý a mrzutý obránce ale záhy zjišťuje, že jeho obrana přestává fungovat. Mezi ním a Andie to totiž jiskří tak, že ledy tají… Užijte si zápas s láskou!

O autorce knihy Obránce mimo hru: 

… na psaní nejvíc miluje kreativitu a fakt, že si může vytvořit vlastní svět, vybudovat přesně takové postavy, jaké si vysnila v hlavě. Nejradši píše příběhy, v nichž hlavní hrdinové zažívají spalující vášeň nebo mezi sebou mají nepopiratelnou chemii. Její knihy se na Amazonu umisťují v první padesátce humorných romancí. Srdcem je Kansasanka, její manžel je ale vojenský letec, proto žijí v Ohiu. Když zrovna nepíše, věnuje se svým třem dětem a mainské mývalí kočce.

Ohlasy na knihu Obránce mimo hru:

Ukázka z knihy Obránce mimo hru:

„Dobrá, a jak podle vás přesvědčíme lidi, že jsem fajn chlap?“ zeptám se Douga… totiž Maxe, to je jedno.
Moje přímost mu na okamžik pokazí fasádu, ale okamžitě se vzpamatuje, odkašle si a napřímí se. „Jak asi víš, Eagles tady v regionu sponzorují pár juniorských týmů. Naštěstí pro tebe jeden z nich právě teď hledá asistenta trenéra na dočasnou výpomoc.“
Obočí mi vystřelí málem k vlasům. „Děti?“ Odvrátím zrak od trenéra a zírám na Toma. Oba muže ta myšlenka znepokojuje stejně jako mě. „Jak vás mohlo napadnout, že bych měl zrovna já pracovat s dětma? Vždyť já nesnáším i lidi, co už jsou dospělí!“
Max zvedne ruce před sebe a nakreslí obdélník jako televizní obrazovku. „Velkej, drsnej hráč, co se prohání po kluzišti bok po boku s roztomilejma dětma v hokejový výstroji.“ Přejede pěstěnou dlaní po spodním okraji imaginární televize. Nejspíš titulek. „Mitch Anderson: vzteklý grizzly se změnil v plyšového medvídka.“
Tentokrát opravdu obrátím oči v sloup.

„Přestaň si dělat srandičky.“ Tomův hlas zní autoritativně. Stojí tam s rukama založenýma v obranné póze, jako by čekal můj útok.
„Trénovat malý hokejisty? Když mám očividně problémy se sebekontrolou? A co rodiče, souhlasí s tím vůbec?“
Použil bych jakoukoli výmluvu, abych se z toho dostal. Popravdě řečeno, každý malý hokejista, nebo spíš rodič malého hokejisty by byl bez sebe radostí při představě, že jeho děcko bude trénovat hráč z NHL. Jasně, zapletl jsem se do rvačky, způsobil jsem někomu otřes mozku – nešťastnou náhodou –, ale určitá míra násilí se od nás přece očekává. Je to součást celé té show. Aspoň tak nějak se to říká.
„Už je rozhodnuto, Mitchi,“ řekne Tom, kterého moje pokusy nějak se z toho vyvléknout očividně nebaví.

Trenér Young se ozve také. „Budeš na to teď mít čas a také to prospěje… tvojí reputaci.“
„Kdo ví, třeba tě to nakonec začne bavit!“ doplní ho Max trochu příliš radostně. Všichni v místnosti na něj vrhnou stejně pochybovačný pohled, což mu trochu setře úsměv z tváře, hned se ale zase vzchopí. „První trénink máš dneska odpoledne. Poslal jsem ti do e-mailu všechny informace a rozvrh. Tak si to zkus trochu užít.“ Max mě poplácá po ruce, projde kolem mě a bez dalšího slova opustí místnost.
Otřes, a hlavně vztek, který ve mně bublá jako sopka těsně před výbuchem, mi připomenou, proč by mi nikdy neměli svěřovat děti k trénování. „Dneska odpoledne?!“
Tom jediný má na to, aby se ušklíbl, jak to na mě na poslední chvíli vybalili. „Promiň, že jsme tě na to nepřipravili, ale manželku asistenta trenéra dneska ráno odvezli do porodnice. Ta příležitost se objevila poněkud… nenadále.“
Otočím hlavu a podívám se na Younga, doufám, že se stane zázrak a on mě nějak zachrání. Trenér ale před sebe natáhne ruce, jako by čekal, že vyskočím a pustím se do něj. „Celý to byl Maxův nápad!“

Zatnu zuby a pak ze sebe vypravím nadávku, kterou jsem celou dobu zadržoval. Bohužel to uvolní moje nahromaděné napětí jenom zčásti. Všichni v místnosti na mě teď zírají s obezřetností v očích. Zase jednou mám pocit, že se mi stoličky každou chvíli rozletí na milion kousků. Stejně jako moje příčetnost.
Doktor Curtis se uchechtne. Jako jediný z nás se zdá být dokonale v pohodě, což mě kupodivu trochu uklidní. Aspoň někdo si nemyslí, že z téhle místnosti udělám kůlničku na dříví jako nějaký vyšinutý zlobr.

 
Tuto knihu Obránce mimo hru zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Grada.