Milý Micíku, aneb Covid v Kocourkově

Cena: 279 Kč

Na tyto a mnohé další otázky odpovídá známý evoluční biolog a parazitolog Jaroslav Flegr ve svých internetových článcích tak, aby mu rozuměl nejen jeho zrzavý kocourek Micík, ale především lidští čtenáři.

S humorem (občas dosti černým) pojaté výklady o zákonitostech epidemie a návody, jak ji bez újmy na tělesném i duševním zdraví přežít, doplňují aktuální komentáře a rozhovory, které vede přidrzlý Micík se svým „majitelem“.

V pandemických časech plných chaotických a často protichůdných informací se Jaroslav Flegr rozhodl přispět do celospolečenské diskuse i názory odborníka, který právě o zákonitostech evoluce patogenů a vývoje epidemií přednáší již 20 let univerzitním studentům. S těžkým srdcem odložil stranou svůj milovaný výzkum toxoplasmózy a zamrzlé evoluce a začal se na své facebookové zdi věnovat rubrice pravidelných reportů o covidové situaci.

Kostru knihy tvoří výběr z Flegrových článků publikovaných v roce 2020 na blogu, Facebooku či v jiných tištěných nebo elektronických médiích a štědře komentovaných přímo autorem se zhruba 6–12měsíčním odstupem. Vtipný a čtivý text ilustruje nejen vývoj covidové pandemie v Česku a ve světě, ale i vývoj osobních názorů a osudů autora v průběhu dramatického prvního roku epidemie. Většina článků popisuje či vysvětluje jednotlivé přírodní i společenské děje, se kterými jsme se během pandemie setkali a které nás každého tak či onak zasáhly. 

Flegrův FB zápisník se stal na podzim 2020 jedním z nejsledovanějších zdrojů informací k aktuální covidové problematice. Dopad jeho textů na společnost byl zcela mimořádný, protože málokdo dokázal závažné a vysoce odborné téma podávat tak lehkou a zábavnou formou.

Ukázky z knihy Milý Micíku, aneb Covid v Kocourkově:

Micík, šťoural jeden šťouravá, se mne ráno drze zeptal, co prý je to za reprezentativní průzkum, který se dnes v Česku s velkou slávou spouští, když se do něj mohou účastníci sami přihlásit, místo aby byli náhodně vybráni z populace. I nejhloupějšímu kotěti prý musí být jasné, že se (konečně zdarma) přijdou nechat otestovat především ti, co mají podezření, že byli infikovaní. Výsledky průzkumu tak budou násobně nadhodnocené a o zastoupení infikovaných osob v běžné populaci vůbec nic neřeknou.

A ještě se mne drze zeptal, zda politici náhodou nechtějí získat právě takto nadhodnocené výsledky, aby mohli říkat, že infekci už bezpříznakově prodělal pomalu každý druhý, takže klidně můžeme uvolnit opatření, nechat epidemii zase exponenciálně rozběhnout a promořit rychle 60 % populace. Umřou prý jen ti staří nebo nemocní, takže ekonomicky na epidemii společnost, a především oni sami, v konečném součtu vydělají. Tak jsem mu vysvětlil, že takhle možná uvažují zvířata, ale my lidi rozhodně ne. Nedostal snídani a může být fakt rád, že jsem na něj nezaklekl.
(z kapitoly Co je tohle za epidemiologický průzkum?)

•    
Cindy, máš smůlu. Micík se někam moudře zdekoval, a tak si budeš si muset místo něho poslechnout, jak dokáže úplně hloupý virus chytře měnit své chování podle toho, zda nosíme, nebo nenosíme roušky.

Když lidi nenosí roušky, a navíc většina z nich nemá proti viru protilátky, je pro vir výhodné, když se bude v nakaženém hostiteli množit jako blázen a díky tomu rychle infikuje co nejvíc osob v jeho okolí. A to i za cenu, že tím svého hostitele vysílí a zabije. Musí totiž stihnout nakazit co nejvíc lidí ještě dřív, než to udělají jeho konkurenti, nebo než mu tito konkurenti dokonce nakazí a možná zabijí jeho vlastního hostitele. Když si většina lidí nasadí roušky, začnou si pravidelně mýt ruce mýdlem či dezinfekcí a když se přestanou setkávat ve velkých skupinách, změní viry velmi rychle své chování. Začnou si svého hostitele šetřit, budou se v něm množit pomalu, a tak mu i přestanou tolik ubližovat. Nakažený hostitel bude jednak přežívat, a tedy i šířit nákazu déle, a jednak bude moci i více a radostněji pobíhat a infikovat tak i v nových podmínkách stále ještě aspoň nějaké lidi. Během pár týdnů najedou prakticky všechny viry na tuto rafinovanou strategii a nemoc, která třeba původně zabíjela velké procento nemocných, se stane podstatně mírnější.

A tebe, Cindičko, teď určitě zajímá, jak tohle všechno ti hloupí viři zvládnou, když nemají očička, aby viděli, že máme roušky, ani hlavičku, aby vymysleli, jak na změny v našem chování nejlépe zareagovat. Viry při volbě své nejlepší strategie využívají jednoduchou, ale osvědčenou metodu – metodu pokusu a omylu. Když se v těle hostitele množí, při kopírování jejich genů tu a tam dochází k chybám – mutacím. Některé mutace zvyšují rychlost množení viru (a tedy i to, jak moc bude hostiteli ubližovat), jiné obojí snižují. V počátcích epidemie se budou úspěšněji množit ty viry, které náhodnou chybou získají nebo od předků zdědí mutace zvyšující rychlost množení. Po nasazení roušek (důležitější je ovšem nejspíš přerušení hromadných akcí) jsou na tom lépe naopak ty viry, které si svého hostitele šetří. Která varianta se úspěšněji množí, ta v populaci pochopitelně převládne.

A to je celé. Říká se tomu přirozený výběr a vymyslel to před 160 lety takový fousatý pán. Jmenoval se Charles Darwin. (z kapitoly Proč se hloupý virus chová chytře)

O autorovi knihy Milý Micíku, aneb Covid v Kocourkově:

Prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc. (*1958) je český evoluční biolog zabývající se evoluční parazitologií, evoluční epidemiologií a evoluční psychologií. Je autorem tří vysokoškolských a středoškolských učebnic evoluční biologie a čtyř populárně naučných knih, z nichž titul Zamrzlá evoluce aneb je to jinak, pane Darwin získal v roce 2007 cenu Magnesia litera v kategorii literatura faktu. Na toto ocenění byla v roce 2021 nominována i jeho facebooková stránka Milý Micíku. V témže roce obdržel také cenu redakce iDnes v soutěži Bloger roku.

Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy vystudoval fyziologii buňky a později fyziologii živočichů a od roku 1991 zde přednáší evoluční biologii, evoluční a ekologickou epidemiologii a metodologii vědy. Zatím publikoval 180 odborných prací a vychoval 35 diplomantů a 11 doktorandů. Česká i světová veřejnost zná především jeho výzkumy týkající se vlivu parazita toxoplasmy na lidské chování a lidskou psychiku nebo jeho rozsáhlé aktivity na poli občanské vědy – provozování webových a facebookových stránek www.pokusnikralici.cz, určených k aktivnímu i pasivnímu zapojování dobrovolníků do vědeckých výzkumů.

V období pandemie covidu se intenzivně věnuje jak odbornému bádání v této oblasti parazitologie, tak popularizaci znalostí týkajících se problematiky covidu a evoluční epidemiologie vůbec.
Je ženatý, má dvě dospělé děti a tři kočky – kromě Micíka ještě Cindu a Ívinku. Další knihy autora: Evoluční biologie, Pozor, Toxo! Tajná učebnice praktické metodologie vědy, Evoluční tání aneb O původu rodů, Milí pokusní králíci.