Když se k nám dostaly první jednorázové plenky, vypadalo to jako malý zázrak. Ovšem časem se ukázalo, že tyto plenky nejsou jen samá výhoda, a tak dnes zažívají „látkovky“ svou renesanci. Nebudu vás nudit dlouhým úvodem či argumentovat pro tu či onu variantu. Kdo chce, podrobnější informace si snadno najde. Pokusím se ve stručnosti představit druhy látkových plen a zmínit se o jejich výhodách a nevýhodách. Budu vděčná i za připomínky ostatních látkujících maminek v komentářích.
1) První variantou, kterou zmíním, jsou klasické čtvercové plenky. Ty asi
všichni známe, protože jimi balily zadečky nemluvňat i naše maminky a babičky.
Dnešní doba nabízí mimo klasické bavlněné varianty i plenky z bambusového
vlákna, které lépe sají, nebo čtverce froté. Jedná se cenově o nejdostupnější
variantu, jsou hygienické, protože je lze vyvařit (resp. je za nás vyvaří
pračka), rychle schnou (bambusové o něco déle). Nevýhodou je, že na sušení
potřebujete poměrně dost prostoru (pokud nemáte sušičku), a také že se obvykle
žehlí (minimálně u nejmenších dětí), což chce svůj čas a energii maminky. Plenky se pak skládají různými způsoby dle stáří pohlaví a konstituce dítěte.
2) Další variantou jsou plenky vícevrstvé. Připomínají „narovno“
naskládanou čtvercovou plenku. Tvarované vícevrstvé plenky mají vykrojení mezi
nožičkami. Tyto plenky se nemusejí skládat, ale zase déle schnou.
3) Moc často se dnes už nesetkáte s vázacími plenkami. Jsou ušity z úpletu a
zavazují se šňůrkami kolem pasu.
4) Kalhotkové plenky jsou z látky ušité kalhotky, které střihem připomínají
jednorázovou plenku. Mohou být tzv. jednovelikostní, tedy s důmyslným systémem
patentek, umožňující plenku podle velikosti dítěte zvětšovat a zmenšovat, takže
dítěti vystačí po celé plenkové období. Což je výhoda - ušetříte.
Nevýhodou, jako u každé univerzální velikosti je to, že zvláště u velmi malých
či naopak již odrostlejších dětí nemusí sedět dokonale. U vícevelikostní (nejčastěji
dvojvelikostní) plenky je třeba koupit rostoucímu dítěti novou plenkovou
výbavičku.
Zvláštní kategorií by pak byly plenky novorozenecké určené pro nejmenší miminka. Aby se zvýšila savost plenkových kalhotek, přidávají se k nim tzv. vkládací pleny - buď dovnitř kalhotek, nebo jsou kalhotky ušity ze dvou vrstev a vkládací plenka se dává do kapsy mezi nimi. Plenky se liší i použitým materiálem. Mohou být ze syntetického mikrovlákna, které je velmi příjemné a velmi rychle schne, ale obvykle se nemůže prát na vysoké teploty. Klasickým materiálem je bavlna (často biobavlna). Ta schne déle, ale je to materiál přírodní a snáší i praní na vyšší teploty. Některé typy bavlněných plen charakteru froté, ale mohou při sušení na šňůře tvrdnout. Velmi moderní materiál je bambusové vlákno, které má výborné savé vlastnosti, ale také déle schne. Kromě těchto klasických materiálů mohou být použity i směsi materiálů či konopí. Kalhotkové plenky se obvykle nežehlí, na sušení nepotřebují moc prostoru, ale schnou déle než čtvercové pleny.
Jak vás asi samotné napadlo, všechny výše jmenované typy mají společné to, že je na ně ještě třeba umístit nepropustnou vrstvu, aby vlhká plenka nenamočila i oblečení. To slovo „nepropustná“ berte s rezervou. Klasické neprodyšné igelitové kalhotky se již moc nepoužívají. Nejčastější tři varianty svrchních kalhotek čili „svrchňáčků“ jsou kalhotky flísové, vlněné a kalhotky s PUL zátěrem. Flísové kalhotky jsou díky použití látky prodyšné, příjemné, ale nemusejí být dokonale nepropustné pro tekutinu v extrémních situacích, jako je třeba dlouhá jízda v autě s dítětem v autosedačce. V tomto směru jsou praktičtější kalhotky s PUL (polyurethanovým) zátěrem, které jsou rovněž prodyšné a nevadí jim ani dlouhotrvající tlak na vlhkou plenu. Vlněné kalhotky „vlňáčky“ jsou poněkud náročnější na údržbu. Vyžadují opatrné ruční praní a následnou impregnací v lanolinové lázni. Přesto na ně mnohé maminky nedají dopustit. Neperou se totiž často, pokud se nestane nějaká „nehoda“, stačí je jen vyvětrat. Navíc vlna je materiál přírodní a „vlňáčky“ může svému dítěti snadno uplést či uháčkovat maminka či babička. Mírným rizikem je použití lanolinu, protože se na něj může vyvinout kožní alergie, což ale platí pro řadu přírodních látek běžně užívaných i v kosmetice pro děti. Svrchní kalhotky jsou buď jednovelikostní čili „rostoucí“, nebo je třeba postupně dítěti koupit (uplést) více velikostí kalhotek. Svrchňáčky bývají velice zajímavě barevné a vzorované, takže jsou vlastně i módním doplňkem.
5) Poslední variantou jsou takzvané plenky AIO (all in one) čili vše v jednom. Jak už název napovídá, nepotřebujete k nim žádné svrchní kalhotky, protože nepropustná vrstva je už jejich součástí. Tyto plenkové kalhotky opět střihem připomínají jednorázové plenky. Zapínají se na patentky či suché zipy. Bývají „rostoucí“ čili určené pro celé plenkové období, ale na trhu jsou i novorozenecké AIO plenky. Obvykle jsou kapsového typu a do kapsy mezi vnitřní propustnou a vnější nepropustnou vrstvu se dává jedna či více vkládacích plen z různých materiálů. Taktéž tyto plenky nabízejí nepřeberné množství barev a vzorů. Vybere si určitě každá maminka. Kalhotky AIO se perou obvykle na 40 nebo 60 stupňů a nežehlí se. Jsou jednoduché na použití, ale mají poněkud menší savost než kombinace kalhotkové plenky a svrchních kalhotek.
Ještě se zmíním o plenkách separačních. Jejich použití není nutné, ale značně usnadňují látkování. Dávají se mezi vlastní plenku a kůži děťátka. Jejich úkolem je jednak odvádět vlhkost od kůže a jednak zachytit případnou stoličku, aby nepotřísnila vlastní plenku. Mohou být jednorázové z různých materiálů. Tyto se po použití vyhodí. Pokud jsou jen vlhké, lze je obvykle i několikrát vyprat a použít znova. Druhou variantou jsou separační plenky látkové, které se po použití vyperou. Nejčastěji bývají vyrobeny z flísu či syntetického mikrovlákna.
Tak tímto končím svůj přehled moderních látkových plen.
ChytráŽena.cz