Poruchou růstu označujeme růstovou rychlost dítěte pod 25. percentilem nebo tělesnou výšku pod 3. percentilem, a to ve vztahu k danému věku. V České republice je pak přibližně 1 % z asi 120 000 ročně narozených dětí výrazně menší oproti svým vrstevníkům. U některých se samozřejmě jedná pouze o fyziologickou vývojovou odchylku, u jiných je příčinou závažná zdravotní porucha.
Sledování růstu: rodiče, nebo lékař?
Tím, kdo by měl růst dítěte především sledovat, jsou jeho rodiče. Ti by jako první měli zaznamenat, že například v kolektivu ostatních dětí je jejich syn nebo dcera o poznání menší. Druhým zásadním bodem je pak praktický dětský lékař a preventivní lékařské prohlídky. Na ty se rodiče s dítětem dostavují opakovaně během prvního roku věku, dále pak v 18 měsících a ve třech letech. Tyto prohlídky jsou pro stanovení diagnózy poruchy růstu nejzásadnější.Během preventivní prohlídky lékař kromě dalšího dítě zváží a změří. Získané údaje by měly být zaneseny do tzv. růstového grafu, což je v diagnostice poruch růstu zásadní prvek. Indikací k odeslání dítěte do specializovaného centra je pak růst pod 3. percentilem, přičemž růstová rychlost by měla být posouzena alespoň ze dvou měření během 6 měsíců.
Endokrinolog poté znovu odebere anamnézu, provede fyzikální vyšetření, odebere krev k laboratorní diagnostice. Mezi speciální vyšetření pak patří stanovení kostního věku rentgenovým snímkem, stimulační testy na růstový hormon nebo magnetická rezonance hlavy.