V severovýchodním Maďarsku, přibližně čtyřicet kilometrů od hranic se Slovenskem, se nachází historické město Miskolc (čtvrté největší v zemi) a nedaleko od něj v jeho rekreační oblasti turisty vyhledávaný evropský unikát: jeskynní lázně. Ty jsou známé již od 18. století a možná jste o nich i vy slyšeli nebo je dokonce navštívili.

Já jsem tu měla možnost pobýt ještě v době minulého režimu, kdy jsem jako trochu odrostlejší dítě s rodiči jezdila na různé zájezdy do Maďarska. Vzhledem k nemalé vzdálenosti od domova jsme v jeskynních lázních byli bohužel jen jednou, ale hluboké zážitky a krásné vzpomínky to ve mně zanechalo dodnes. Několikrát jsem na jeskynní lázně vzpomínala během posledních let – až se stalo, že jsme s manželem jako dárek od synů dostali poukaz na pobyt právě do tohoto místa! Po tak dlouhé době jsem se těšila jako malá a před odjezdem jsem se snažila vybavit si lázně i přilehlý park, který byl už tenkrát naprosto úchvatný. Říkala jsem si, jak se asi moje vzpomínky budou lišit od současnosti?

Do Maďarska jsme vyrazili autem v létě. Jsme zvyklí plánovat také výlety po okolí (klidně i vzdálenějším) a navštěvovat různé památky nebo zajímavá místa, která jsou pro nás jinak vzhledem k vzdálenosti nedostupná jako cíl jednodenního výletu. Příjezdu do Miskolce předcházela dlouhá a náročná cesta, a tak hned po ubytování v hotelu i s ohledem na podvečerní hodinu padla jasná volba na hotelový bazén. To byl bohužel první a poslední bazén, který jsme si při této dovolené měli možnost užít. Manžel si poranil nohu a vzhledem k charakteru poranění jsme na jeskynní lázně museli zapomenout…

Nenechala jsem si ujít aspoň procházky lázeňským parkem, který za ty roky ještě zkrásněl. Udržovaný je opravdu nádherně, tato okrajová část města je opravdu bohatá na zeleň. Přibylo hodně směrovek, informačních tabulí, laviček, různé sochy, na mnoha místech parku (plném turistů i místních) byla možnost posedět u občerstvení, osvěžit se zmrzlinou, pivem nebo kávou, zakoupit všelijaké dárkové a upomínkové předměty… Park byl plný rozkvetlých květinových záhonů a u několika jezírek se dalo v horkém dni nejen posedět ve stínu stromů, ale také třeba koupit ve speciálním automatu krmení pro kachny, kterých je tu opravdu hodně a za lidmi chodí pomalu jako pejsci.

Jedno jezírko je plné leknínů, přes některá vedou ještě klenuté lávky, další mají ostrůvky. Jinde zase můžete třeba posedět na lavičkách s výhledem na vodotrysk. V jedné části parku je vybudované velké dětské hřiště a všude jsou krásně navržené odpočinkové zóny. Nechybí ani historické pítko s pitnou vodou. U jezírka s vodotryskem se nachází molo s půjčovnou lodiček nebo šlapadel. Všude vládne pohoda…

Hned u lázní se začínají vypínat zalesněné kopce pohoří Bükk (Bukové hory), takže si tu na své přijdou i milovníci přírody a pěší turistiky. Kopce nejsou nijak vysoké (nejvyšší má 960 metrů a nemusíte tu zdolávat žádná velká převýšení) a převažují hluboké bukové lesy. Údajně jde o největší souvislou lesní plochu v Maďarsku. Turistické značky začínají už v blízkosti samotných lázní.

Venkovní bazény a východ z jeskyně jsem mohla vidět alespoň přes plot v parku. Přímo k lázním vás dovezou ze zhruba 7 km vzdáleného Miskolce také autobusy městské hromadné dopravy. Lázně byly dokonce po propadu návštěvnosti kvůli koronaviru a kvůli rostoucím cenám plynu potřebného pro vyhřívání vody na nějakou dobu uzavřené. Poprvé v historii byla ohrožena jejich existence. Bohužel ne dlouho po našem odjezdu (začátkem září) zde došlo k ničivému požáru, který lázně uzavřel znovu…

My jsme tedy na své dovolené nakonec zvládli alespoň několik výletů, které stály za to. Když už jsme sem urazili stovky kilometrů, chtěli jsme vidět víc než jen lázně a okolí. Mně se bez manžela do jeskynních lázní nechtělo, a tak jsem jen byla trochu smutná, že zrovna tahle důležitá část našeho pobytu nevyšla a už se sem asi nepodíváme. Ale nikdy neříkej nikdy. Tak třeba zase někdy… a i kdyby ne, stejně to stálo za to!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10