Ve svých 22 letech patří Václav Staněk mezi nejmladší milionáře v Česku. Vlastní několik firem se ziskem v řádu desítek milionů korun. Vyrábí kožené zboží a doplňky, kvalitní nábytek nebo exkluzivní spodní prádlo. Vlajkovou lodí jeho firemní flotily zůstává společnost Vasky, vyrábějící kvalitní kožené boty. Firmu založil ve svých 18 letech. Forbes ho zařadil mezi 30 nejlepších podnikatelů do 30 let.

Teď na týden změní svůj život a vypraví se do Kyjova, kde se zapojí do pomoci tělesně postižených a drogově závislých vrstevníků. Nikdo z nich nezná jeho bohatství, a on jim na konci své mise rozdá statisíce korun. „Nikdy jsem nic podobného nezažil a netušil jsem, co mě čeká. Věděl jsem jenom, že jdu do absolutního neznáma. Ale těšil jsem se, protože jsem věřil, že za ten týden prožiju řadu zajímavých příběhů a poznám zajímavé lidi. A to se také stalo,“ vzpomíná na novou životní zkušenost mladý milionář.

Tvrdá diagnóza v rozpuku kariéry

K podnikání ho přivedla vážná nemoc, která ho ze dne na den zastavila v rozpuku jeho sportovní kariéry. Jako junior reprezentoval Českou republiku v atletice, věnoval se především běhu na 800 metrů. Je čtyřnásobným mistrem republiky, ale na výhru na mistrovství světa a mezinárodní úspěch nedosáhl, protože do jeho života zasáhla tvrdá diagnóza. „Jeden den jsem přebíral cenu pro nejlepšího sportovce Zlínského kraje a den nato přišel konec kariéry, diagnostikovali mi cukrovku. To byla asi taková odměna,“ vzpomíná na chvíli, která mu změnila život.

Možná hůř než on situaci snášela jeho rodina. „Vůbec jsem nevěděla, co bude, vybrečela jsem se a šla za ním, že já jsem ta, která ho má držet. Přišla jsem za ním do nemocničního pokoje, on na mě koukal a říkal: Mami, prosím tě, dyť je to dobré. Tak to mělo být, už toho bylo moc,“ vypráví Vaškova maminka Jitka. Vašek ale měl náhradní plán. Už při studiích na střední škole začal podnikat a v den svých 18. narozenin oficiálně zahájil svůj vlastní byznys. „Jsem cílevědomý. Vždycky jsem chtěl vyhrávat, být dnes lepší než já sám včera. Drží mě touha po posunu a po tom mít vytyčené cíle. Odmalička jsem je zvyšoval. Ať už šlo o známky ve škole nebo rekordy v atletice. K takovým cílům jsem se upínal a dařilo se mi je plnit. Vím, že cesta je cíl, umím hledat cesty, jak cíle dosáhnout, a jsem schopen pro to udělat víc než ostatní,“ uvažuje o klíči k úspěchu.

Nová identita

Kvůli projektu Milionář mezi námi musel změnit identitu, z Václava Staňka se stal Vašek Dlabaja. Mobil, chytré hodinky, kreditní karty i boty Vasky nechal doma, obul tenisky, vytáhl batoh ze základní školy a vypravil se na nádraží směr Kyjov s pouhými 550 korunami v kapse. „Když mi řekli, že budu mít 550 korun, říkal jsem si, že to bude v pohodě. Myslel jsem ale, že to je denní limit. Vyžít s 550 korunami na týden opravdu není jednoduché. Nějak jsem to zvládl, ale nebylo to snadné i vzhledem k mojí cukrovce. V běžném životě bych to asi nezvládl,“ přiznává dvaadvacetiletý milionář.

V Kyjově se zapojil do pomoci handicapovaných a drogově závislých v léčebném režimu a na konci své mise rozdal z vlastních peněz statisíce korun. Z Kyjova se ale vrátil bohatší o nezapomenutelné zážitky. „Rád vzpomínám na svého průvodce Petra z Ligy vozíčkářů. To je kluk, který je od svých třinácti let vlivem nemoci na invalidním vozíku a který má neuvěřitelný nadhled. Šli jsme do hospody a on si objednal se slovy: Dejte nám sem něco, co nás postaví na nohy. A pak si dělal legraci, že utečeme bez placení. To mi pomohlo chovat se k němu naprosto normálně a bez obav,“ zavzpomínal na jeden ze silných momentů projektu.

S vozíčkáři dokonce absolvoval kurz plavání. „To pro mě byl asi největší stres. Asistoval jsem handicapované dívce, Esterce. Byla to obrovská zodpovědnost, pro mě něco nového. Byla na mně v tu chvíli naprosto závislá a já jsem měl v rukou její život,“ vypráví Staněk. Nejsilněji na něj ale zapůsobila terapeutická skupina Krok, která pomáhá drogově závislým vrátit se zpět do normálního života. „Bylo to silné, jsme vrstevníci a já jsem si uvědomil, jak málo stačí, aby vás život zavedl do propasti. Viděl jsem kluky, kteří mají pohnutý životní příběh a mnoho jim nezbývalo, přesto se dokázali zase postavit na nohy a vrátit se do života. Erikovi bylo třináct, když začal fetovat, neměl ideální zázemí. Když mi vyprávěl svůj příběh, uvědomil jsem si, jak jsem rád za to, jaké mám rodiče, kde bydlím a jak,“ dodává Václav Staněk.

Rozhovor s Václavem Staňkem:

Nikdy jsem nic podobného nezažil a netušil jsem, co mě čeká. Věděl jsem jenom, že jdu do absolutního neznáma. Předpokládal jsem, že budu pomáhat jako dobrovolník v neziskových organizacích, ale neměl jsem tušení, v jakých a co tam budu dělat. Ale těšil jsem se, protože jsem věřil, že za ten týden prožiju řadu zajímavých příběhů a poznám zajímavé lidi. A to se také stalo.

Těch je! Rád vzpomínám na svého průvodce Petra z Ligy vozíčkářů. To je kluk, který je od svých třinácti let vlivem nemoci na invalidním vozíku, a který má neuvěřitelný nadhled. K tomu, co se mu stalo, přistupuje s vtipem. Šli jsme do hospody a on si objednal se slovy: „Dejte nám sem něco, co nás postaví na nohy.“ A pak si dělal legraci, že utečeme bez placení. To mi pomohlo chovat se k němu naprosto normálně a bez obav.

Ano a přiznám se, že to pro mě byl asi největší stres. Asistoval jsem handicapované dívce, Esterce. Byla to obrovská zodpovědnost, pro mě něco nového. Byla na mně v tu chvíli naprosto závislá a já jsem měl v rukou její život. To byl ten moment, kdy jsem si nejvíc uvědomil, že pomoc zdravého člověka je pro takto handicapované opravdu důležitá.

Bylo to silné, jsme vrstevníci a já jsem si uvědomil, jak málo stačí, aby vás život zavedl do propasti. Všichni jsme utvářeni okolnostmi, které nás v životě potkají, a tady byli lidé, kteří ty okolnosti neměli ideální. Viděl jsem kluky, kteří mají pohnutý životní příběh a mnoho jim nezbývalo, přesto se dokázali zase postavit na nohy a vrátit se do života. Erikovi bylo 13, když začal fetovat, neměl ideální zázemí. Když mi vyprávěl svůj příběh, uvědomil jsem si, jak jsem rád za to, jaké mám rodiče, kde bydlím a jak.

Deník si píšu už pár let, většinou tam píšu to, co se během dne odehrálo a nějaké své myšlenky. Každý den se mi toho v životě děje hodně, zapomínám, zážitky vypouštím, z toho důvodu jsem si začal psát deník. V tom týdnu jsem si psal zamyšlení nad všemi příběhy, chci si tenhle týden uchovat do konce života, protože to byl opravdu zážitek.

Když mi řekli, že budu mít 550 korun, říkal jsem si, že to bude v pohodě. Myslel jsem ale, že to je denní limit. Vyžít s 550 korunami na týden opravdu není jednoduché. Nějak jsem to zvládl, ale nebylo to snadné i vzhledem k mojí cukrovce. Za 550 korun si toho moc nekoupíte. Bylo to hodně o zelenině, nejlevnějších uzeninách a sýrech. V běžném životě bych to asi nezvládl.

Cukrovku mi diagnostikovali den poté, co jsem přebíral cenu pro nejlepšího sportovce Zlínského kraje. To byla taková odměna. Konec kariéry.

Dá se to tak říct. Jsem cílevědomý. Vždycky jsem chtěl vyhrávat, být dnes lepší než já sám včera. Drží mě touha po posunu a po tom mít vytyčené cíle. Odmalička jsem je zvyšoval. Ať už šlo o známky ve škole nebo rekordy v atletice. K takovým cílům jsem se upínal a dařilo se mi je plnit. Vím, že cesta je cíl, a užívám si tu cestu, umím hledat cesty, jak cíle dosáhnout, a jsem schopen pro to udělat víc než ostatní.

Byl jsem z toho trochu nervózní, ale kolegové to beze mne zvládli úplně skvěle a doufám, že se těšili, až se vrátím. Věděli jsme to dopředu, a tak jsme se na to mohli připravit tak, aby moje absence byla v pohodě.

Natáčení bylo hodně náročné, v organizacích jsem byl od rána do večera a večer jsem to vstřebával. Neměl jsem moc prostor si stýskat. Taky jsem u sebe přes den neměl telefon ani peníze na kafíčka, takže jsem po natáčení chodil hned spát. Po delší době jsem se pořádně vyspal a od práce jsem si hodně odpočinul.

Nešel jsem do toho s tím, aby se mi to vrátilo. Ale tenhle projekt mi také hodně dal. Zážitky, uvědomění, možnost pomoct lidem, kteří to potřebují. Poznal jsem lidi a prostředí, které bych jinak určitě nepoznal. A poznal jsem i sám sebe skrz nové příběhy. Byl to pro mě obrovský zážitek na celý život.

Další díl pořadu Milionář mezi námi sledujte v pátek 8.1.2021 ve 20.15 na Primě!