To, že vaše dítě nosí špatné boty, mnohdy nemusíte hned postřehnout. Dětská noha má totiž sníženou citlivost vůči bolesti, a tak klidně i v malých botách vydrží chodit notně dlouho. O to horší jsou však pak dopady na jeho zdravotní stav. Noha malého dítěte roste v průměru o 15 až 18 mm za rok, u starších dětí o 8 až 12 mm. Kosti malého dítěte jsou chrupavčité, tedy měkké, a špatná obuv tak vede ke vzniku deformací.
1. Špičaté boty nejsou pro děti
Velikostně špatně vybraná obuv není jen ta, která je dítěti malá na délku, ale také na šířku. Vhodné nejsou ovšem ani příliš široké či dokonce špičaté boty. V těch dětská nožička klouže dopředu a naráží tak na stěnu. Špička by proto měla být kulatá a dostatečně prostorná pro prsty. Vyvarujete se tím u dítěte deformací, jakou může být vbočený palec, vybočený malík, kladívkové prsty a podobně.
2. Minimálně centimetr na délku k dobru
Dětská bota by měla mít na délku před prsty v botě volný prostor 10 – 15 milimetrů. Dítě nechejte boty rozhodně vyzkoušet, nedejte však až tolik na jeho tvrzení, že mu „sedí“. Stoprocentně není ani tolik oblíbená metoda tlaku na botu v oblasti palce - děti často reflexivně skrčí prsty a palec nenahmatáte ve správné pozici. Lepší je použít speciální vysouvací metr, jímž změříte chodidlo i vnitřek konkrétní boty. Poslední variantou pak je vyndat z boty stélku, položit na ní dítěti nohu a opticky se přesvědčit, zda před prsty je ještě zmíněných 10-15 mm místa. Ale pozor: Velikost boty vždy dítěti měříme ve stoje! Dítě nechejte ještě projít a sledujte, zda mu boty nekloužou z pat, tehdy jsou příliš velké.
3. Lehká bota, dobrá bota
Dětské klouby nejsou připraveny na jakoukoliv větší zátěž, proto i dětská obuv musí být lehká. Vždyť vaše dítě podle průzkumů udělá za den průměrně až 20 000 kroků!
4. Šněrovat či suchý zip?
Je pravda, že šněrovací obuv nohu lépe drží, je-li dítě příliš malé na to, aby si boty dokázalo zavázat, je vhodné využít pevných přezek či suchého zipu. Zejména menším dětem ale raději vybírejte boty kotníčkové, nožička musí být co nejvíce, ale pohodlně, obepnuta. Pravda ovšem často je, že dítě se nemusí v těchto botičkách cítit právě pohodlně, když je v nich celé odpoledne třeba na pískovišti. Obecně tedy platí, že u uzavřených bot je dobrý pevný opatek a boty pro nejmenší by měly být alespoň trochu vyvýšené – nemusí se jedna to klasický kotníček.
5. Přírodní useň zabrání plísním
V Česku odborníci dlouho zastávali názor, že nejlepší materiál pro svršek dětské boty je přírodní useň. Nyní se však jejich pohled trochu mění. Boty pro nejmenší totiž většinou nejsou celé přírodní, ale často kombinují přírodní a umělé materiály. Ty přírodní mnohdy nemají nejvhodnější vlastnosti pro určité místo na botě, jiné jsou více prodyšné, někdy je zase někde třeba zvýšit oděruodolnost. Proto materiály kombinují, aby byl výsledek co nejideálnější pro vývin dětské nohy i praktičnosti využití botiček. Velmi oblíbené jsou v posledních letech také boty s membránou – jak vlastně funguje? Nepropustí žádnou vlhkost dovnitř, ale „dýchá“ ven. Obuv nepromokne a přitom odvádí pot. Děti zůstanou v suchu a nepotí se jim nohy. Boty s membránou tak můžete pohodlně nosit jak za sluníčka, tak i v deštivém počasí mezi loužemi!
6. Nárazy při chůzi tlumte
Dětské nohy jsou více náchylné na otřesy, které způsobuje kontakt s tvrdým podkladem. Dostatečné tlumení je proto jednou ze základních věcí, na které byste měli myslet. Zajistí ho podešve ze styroporu, pryže, termoplastického elastomeru či polyurethanu a kvalitní stélky.
7. Žirafa a evropské certifikace jsou zárukou
Rozhodně se vyhněte nákupu neznačkové dětské obuvi neznámého původu na tržištích! Zárukou kvality a zdravotní nezávadnosti je u českých výrobců značka „Zdravotně nezávadná obuv – bota pro Vaše dítě“, již symbolizuje visačka s obrázkem žirafy na botě. Podobná přísná kritéria musí splňovat před uvedením na trh v EU také obuv vyráběná v zahraničí. Neméně důležití jsou dobře vyškolení prodejci, kteří by rodičům při výběru dětských bot měli aktivně pomáhat.