Černá se dá výborně kombinovat s jiným barevným detailem, říká módní návrhářka

Módní návrhářka Dana Hapalová je původem grafička. Po gymnáziu studovala propagační grafiku a přešla plynule na aplikovanou estetiku a dějiny umění. Po škole začala dělat mimo jiné grafiku a při tom založila svoji firmu. S podporou svého muže Petra, který ji  postrčil do začátku.

Mohla bys popsat svoje modely? V čem jsou výjimečné?
Nebudu škatulkovat, sama to nemám ráda. Dělám módu s charakteristikou „móda pro Váš romanticko-dekadentní život“. Netvrdím, že je to móda pro každého. Mám zákaznice od slečen po dámy v pokročilém věku. Oblékám umělce, auditorky, lékařky, ženy, které musí dodržovat dress code, ženy v domácnosti...

Upřednostňuješ nějaké barevné kombinace nebo materiály?
Nikdy mě neomrzí černá, a také bílá a šedá. Dají se krásně kombinovat s dalším barevným detailem. Od té doby, co mám děťátko, tak upřímně upřednostňuji především pohodlí materiálu. Většinou je to pružná bavlna, hedvábí, přírodní a kvalitní materiály, raději investuji více peněz do nákupu opravdu kvalitních materiálu. Když si koupíte za několik tisíc kabát, měl by mít nadčasový střih a kvalitní materiál, tak abyste ho mohla nosit několik let.

Na webu jsou u tvých kolekcí krátké anotace včetně citací z knih, inspiruje tě literatura?
Ano, já čtu ohromně ráda. Slova jsou pro mě důležitá a mé kolekce vznikají tak, že je doslova musím prožít. Například kolekce Heartbreaking Therapy je pro mě velmi osobní odpovědí na vlnu událostí v mém životě, také je zatím jediná focená přímo na mně. O kolekci James Dean jsem zase přemýšlela dlouho, jen jsem čekala až uzraje čas. Naše dítě se jmenuje Oliver Dean právě kvůli Jamesu Deanovi, takže bylo jasné, že to přijde. Byla to také první ucelená kolekce s módou pro ženy i muže.

Taky tvrdíš, že v módě neexistují žádné limity, ale přesto, pro každého z nás jsou limity, pro někoho je to barva, střih, styl...?
Jistě, každému sluší něco jiného. Já říkám, že pokud je možné vypadat dobře, nemusíme si oblékat něco v čem vypadáme hůř, vždy je na výběr. Je to myšleno tak, že limity bychom si neměli dávat tam, kde být nemusí. Platí to třeba u nevěst. Často se setkávám s tím, že se nevěsta stresuje, že se například babičce nebudou líbit její odhalená ramena! Nelimitujte se sami tam, kde nemusíte.

Dá se říct, že máš nějakou oblíbenou kolekci?
Každá je v daný okamžik důležitá a pojatá s velkou vášní a vším, co se mě právě týká. Jaký příběh právě prožívám. Takže nerada bych volila. Hodně důležitá pro mě byla právě kolekce James Dean. Byla srdeční kvůli synovi. Ještě bych určitě zmínila kolekci Heartbreaking therapy, která je jediná focená se mnou a fotky Michala Pavlíka považuji za výborné. Je to kolekce, která je mou osobní výpovědí a věnovaná je mé mamince.

Býváš inspirovaná kolekcí nějakého jiného návrháře?
To ne, mám ale několik oblíbených, například Vivien Westwood, Dior... Ráda se podívám na jejich tvorbu, ale nejsem příklad někoho kdo dramaticky sleduje trendy. Jsem v obraze, ale sama se neomezuji tím, co se zrovna nosí. Já to musím takzvaně přelít přes sebe. Samozřejmě si nemyslím, že bychom v módě vymýšlely samé závratné novinky, ale baví mě osobité pojetí, propojování a hledání, to proč jde zákazník právě za vámi a ne jinam. Je příjemné, když  přijde zákaznice do obchodu kde jsou modely více návrhářů a ona si vybere pět věcí aniž by tušila, že jsou všechny moje. Nějakým způsobem cítí, že je jí to blízké. Ona přeci úpletová sukně už existuje, ale v té tvojí musí být nějaký osobitý otisk.

Existuje ve světě pojem česká móda nebo český design?
Pojem český design určitě ano, ale česká móda? To si nejsem jistá. Myslím, že nejsme zatím moc čitelní z pohledu zvenčí. Talent ale v Čechách je, jen  pomalu získává sebevědomí.

Na co je třeba dbát kromě toho, co si vezmu na sebe za oblečení?
Důležitý je čistý, upravený, příjemně vonící člověk:)... jako první vidíme například vlasy, nehty. A pak, od určitého věku vidím co s ženou dokáže, kvalitní červená rtěnka. Jste odměněna velkou pozorností za relativně málo práce, doporučuji!

Je nějaká doba, ve které by si chtěla žít?
Mám ráda třicátá léta, Výmarskou republiku. To je pro mě dostatečně dekadentní doba. Ještě občas s některými zákaznicemi litujeme, že nemůžeme běžně nosit dlouhé sukně s honzíkem.

Zem kde bys chtěla žít?
Čechy a Praha jsou pro mě srdeční záležitost, ale na zkoušku bych si zkusila třeba Francii a je pravda že Vídeň je mi hodně blízká. Bytostně jsem ale spokojená tady.

Takže třicátá léta v Paříži?
No to by bylo krásné. A ještě kdyby tam byl Boris Vian prosím!:)