Pak ale začal manžel jezdit dálkově s náklaďákem a já se musela začít starat, jinak by nám ty šupinaté krásky nadobro pomřely. Zorientovala jsem se rychle a dokonce mě to všechno začalo bavit. I výměna vody. Manžel na to měl perfektní způsob. Koupil dlouhou zahradní hadici, jeden konec strčil do vany, na druhý připevnil zvon na čištění a vesele měnil vodu. A když bylo potřeba vodu dodat zpět, nastavil jednoduše na baterii správnou teplotu, hadici zastrčil do kohoutu a za chvíli bylo hotovo.
Vyzkoušela jsem to jeho stylem – a vytírala potom koupelnu, protože jsem nevěděla, že hadici je dobré přivázat k baterii, jinak ráda a snadno vycestuje ven z vany. Další zádrhel nastal při otočení směru proudu vody. K zastrčení hadice do kohoutku je totiž potřeba hasákem uvolnit a odstranit matku. To neumím dodnes, takže následuje poctivá ruční práce ve stylu kbelík.

Nakupování nových rybiček se bez manžela naopak neobejde. Když přijdu domů s hejnem dvaceti neonek za překrásných 200 Kč, je doma peklo. Když jsme spolu, necháme v akvaristice klidně o dost více, aniž by se to negativně podepsalo na domácí pohodě. V obou případech vybírám rybičky stejně já, ale co…
Změnou prošlo i plánování rodinných výletů. Jakmile se někde pořádá akvaristická burza nebo výstava, musím tam být, takže nenápadně navrhuju výlety v blízkém okolí. Bohužel, manžel už mi na to přišel. Budu se to muset naučit nějak lépe maskovat.
Notburga
Chytrážena.cz
Chytrážena.cz