Ano, do svého syna jsem se ihned po porodu bláznivě zamilovala, malý byl krásný, zdravý. První dva dny jsem prožila v úžasné euforii, ale třetí den se vyskytla menší komplikace. A sice: malý příliš zhubnul, neuměl se pořádně přisát, měla jsem málo mléka. Miminko by se mělo správně dokrmovat lžičkou nebo stříkačkou, aby aktivně sálo, a hlavně často přikládat k prsu, aby se tvořilo mléko.
My jsme však vyfasovali lahvičku s umělým mlékem, já měla chodit mléko odsávat každé tři hodiny na nemocniční elektrické odsávačce. Odsávání mne nesnesitelně bolelo, a navíc se pokaždé podařilo odsát jen pár mililitrů. Já to však nevzdávala, stále jsem se snažila syna přikládat, v porodnici mi doporučili kojení přes kojicí kloboučky, aby se malý snáze přisál. Mléka jsem však měla stále málo, a to, že syn začal přibírat, bylo především zásluhou umělého mléka.
Čtvrtý den nás naštěstí propustili domů, bohužel jsme však odcházeli s krabicí umělého mléka, na rozdíl od cca 90 procent miminek, která odcházejí z porodnice jako plně kojená. Já však byla rozhodnutá: Budu kojit, udělám pro to všechno. Jelikož jsem nebyla schopná se s malým ani na hodinu rozloučit, vydala jsem se i se čtyřdenním miminkem do obchodního centra, shánět odsávačku mateřského mléka. Asi ve třetím obchodě se mi konečně podařilo sehnat obyčejnou balónkovou odsávačku, jinak měli všude pouze elektrické, s cenou převyšující 2000 Kč. Po návratu domů jsem syna nakojila přes klobouček, pak dokrmila umělým mlékem, a nakonec odsála několik cenných mililitrů mateřského mléka novou odsávačkou.
Následující měsíc jsem prožila v kolotoči stále se opakujících těchto tří činností: nakojit, dokrmit odstříkaným mlékem smíchaným s umělým mlékem, odsát mléko pro další krmení. Několikrát už jsem to chtěla vzdát, kojení přes klobouček nesnesitelně bolelo, odsávání ještě víc, zpočátku se mi navíc často nepodařilo odsát ani polovinu množství, potřebného na jednu porci pro miminko. Ale postupem času se vše začalo zlepšovat, mléka se mi dařilo odsát čím dál tím víc, syn začal pít i přes klobouček z prsu, a já odsáté mléko mohla zamrazit na později, a krabici s umělým mlékem věnovat kamarádce, která měla stejně staré miminko.
Jen jeden problém tu byl:
Kojení stále velmi bolelo. A já si říkala: Když to takhle moc bolí přes klobouček, který má chránit bradavky, jak moc by to tedy muselo bolet bez kloboučku? To už asi na normální kojení nepřejdu. Pak jsem si ale řekla, že ta bolest už horší být nemůže. A když bylo synovi asi 5 týdnů, poprvé jsem se odvážila pokusit se ho nakojit bez kloboučku. Moc šancí jsem tomu nedávala, všude se píše, jak děti zvyklé na lahvičku prs odmítají, jen přes klobouček, který připomíná lahvičku, se přisají. A světe div se: malý se k prsu pěkně přisál, a kojení najednou bolelo mnohem méně! V ten den jsem kloboučky zahodila do koše, a přešli jsme na plné kojení, které nám vydrželo více než půl roku, a částečně syna kojím dodnes. I když jedna věc se změnila: Už kojím dva syny, staršímu Daníkovi se před 4 měsíci narodil bráška Matyášek. Napodruhé už kojení bylo bez problému, jelikož jsem vlastně plynule přešla z jednoho kojení na druhé, staršího syna jsem kojila ještě 11 hodin před porodem, a pak asi 15 hodin po porodu, to už jsem kojila oba, a tak to vlastně trvá dodnes.Stálo mě to hodně námahy a bolesti, ale jsem šťastná, že jsem to nevzdala, ten pocit, když mi u prsu usne spokojené miminko, stojí za to.
Samozřejmě existují i maminky, které z nejrůznějších důvodů kojit nemohou, nebo se jim zkrátka nepodaří "rozkojit se". Tyto maminky by si rozhodně neměly nic vyčítat, to, že nekojí, rozhodně neznamená, že své dítě milují méně, a i nekojící maminky můžou mít se svým dítětem krásný, láskyplný vztah. Dnes už je naštěstí umělá výživa natolik kvalitní a natolik podobná mateřskému mléku, že nemožnost kojit pro dítě neznamená žádný hendikep.
Maminky, užívejte si svých dětí, milujte je, a pokud se z nějakého důvodu kojení nepodařilo, netrapte se tím. Děti potřebují spokojenou, vyrovnanou a milující maminku.
Slavuska - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz