Podědila jsem krásnou a velkou Juku, kterou jsem si chtěla rozmnožit. Ale, jak na to? Nikdo ji ze známých ve vesnici nemá, tak jsem se obrátila na internet, ovšem, že bych pobrala nějaké rozumy, se říci nedalo. Chodila jsem okolo ní a říkám si, no co, dám se do toho a nechť se děje vůle Boží. Vzala jsem rýč a už jsem začala odrývat z kraje, ale ono se řekne odrýt, nešlo mi to. Její kořeny jsou neskutečně tvrdé a hluboko v zemi.
Obrátila jsem se na manžela, zda by mi s tím nepomohl. Začal rýt manžel, ovšem znáte mužský, jdou na vše moc razantně a já měla obavy, že mi kořeny poničí. Vzala jsem mu rýč z ruky a zaklekla a snažila se odhrabávat, abych se dostala co nejhlouběji ke kořenům. Připadala jsem si jako krteček, ale nakonec se mi zadařilo a hurá, jeden kořen mám vyndaný, šla jsem na druhý s tím, že budu mít dvě Juky navíc.
A hurá, ono se zadařilo a vyndala jsem další malou Juku a hned je šla zasadit do země. Pořádně jsem je zalila a denně jsem se chodila koukat, zda se kořeny uchytily. Vypadalo vše dobře, až jednoho dne šel manžel sekat trávu a samozřejmě, on přece nebude rozlišovat trávu od malých lístečků Juky a na jednom místě mi je usekl. Neumíte si představit, jak jsem na něj ječela, ovšem to mi bylo platný, že?
A tak jsem dál chodila a hlídala, zda přece jenom nevyleze další lísteček a ano, vylezl a u obou přesazených, rostou jako z vody. Sice vloni jsem měla květy dva, letos mám pouze jeden, nevadí, snad se dočkám, že bude mít květ každá z přesazených, mým zákrokem, který kdyby viděl zahradník, by se asi chytal za hlavu.
Podědila jsem Denivky, které ač jsou krásné, když kvetou, byly u plotu a to se mi moc nelíbilo. Opět jsem se pustila a to už vloni do přesazování doprostřed zahrady, aby mi dělaly krásu na zahradě a ne jen u plotu. Množí se krásně, ale opět jsem měla problémy s jejich vyndáním ze země, protože u plotu je velké množství kamenů a většinově byly kořeny mezi kamením.
Znovu jsem si musela zakleknout a kousek po kousku odhrabávat, a dostávat se mezi kamení, ale zadařilo se a já je vyndala, i když pár jich tam zůstalo. Přesadila jsem si je na jedno místo, kde dělají ozdobu na zahradě.
Totéž jsem udělala s pivoňkami, které byly u plotu letos, ale ty mi ještě nekvetly, určitě pokvetou příští rok.
Kdybych měla sílu, kterou nemám, předělala bych si celou zahradu, ovšem, jak se říká, nejsou lidi. I tak jsem ráda, co zvládnu a každý pohled z okna na zahradu mě těší.
Věrka1950 - čtenářka
ChytráŽena.cz