Moje životní trojky

Rodičům jsem se narodila, když doma jsem měla již tři sestry. Základní devítiletou školu jsem absolvovala ve třídě, kde se mou byla ještě tři děvčata stejného křestního jména. Moje oblíbená známka byla jednička, ale paní učitelka to vždy viděla na trojku, ale na konci  školního roku jsem měla vždy obstojné vysvědčení. Učení mě moc nebavilo, a tak jsem po ukončení docházky šla ihned pracovat do nedalekého cukrovaru jako obsluha telefonní ústředny a psaní dodacích listů na expedované výrobky. V kanceláří jsme byly tři, tehdy ještě nezadaná děvčata. Během řepné kampaně jsem šla jako pomocná laborantka do výroby. V laboratoři jsme byly celkem tři – šéfchemička, chemička a pomocnice v laboratoři.

Do práce jsem jezdila autobusem z domova. Byl to dvojdomek, kde druhá polovina patřila mému strýci. Náš dům měl číslo 935 a v celé ulici bylo třináct rodinných domků a velký park. V práci jsem potkala mladého začínajícího chemika, který, ani nevím jak, mě okouzlil, ale nedala jsem to najevo. Ale když náhodou přišel do kanceláře něco vyřizovat, oči jsem z něho nespustila. Bydlel na ubytovně, kde bydlela ještě další dvě děvčata, se kterými jsem se kamarádila a občas chodila k nám. Nevím  ani, kdy jsem jim řekla, aby toho mladého chemika vzala s sebou k nám na návštěvu. A tak se také stalo to, že tyto návštěvy pak dělal pouze on sám pro vzájemnou sympatii. Chodili jsme spolu celkem tři roky, které byly zakončené v roce 1963 oboustranným ANO před oddávajícím.

Můj nastávající manžel se narodil 23. května 1937. Jelikož u rodičů nebylo možno bydlet, manžel si našel práci na severní Moravě v cukrovaře, který nám také přidělil byt 1+3 v prvním patře podnikové čtyřbytovky. Zde také naše tři děti chodily do základní školy.  I když cukrovar byl od roku 1997 v likvidaci, stále jsme užívali tento byt až do roku 2013, kdy jsem si zlomila krček pravé kyčle. Pro ztíženou chůzi a časté návštěvy v okresní nemocnici nás dcera přestěhovala do jejich družstevního bytu v okresním městě. Zde nám odpadlo nošení uhlí a topení v etážových kamnech instalovaných v kuchyni. V roce, kdy byl závod likvidován, si manžel našel práci v masokombinátu Olomouc, kam denně dojížděl v kombinaci autobus-vlak. Z tohoto podniku také odcházel do starobního důchodu po tříměsíčním prodloužení pracovní smlouvy. To již naše tři děti samostatně hospodařily ve své rodině a stihly nás obdarovat sedmi vnoučaty ve složení čtyři kluci a tři děvčata... Zajímavé bylo také složení. Dcera Helena měla tři děti - dvě děvčata a kluka – dcera Pavlína dceru a kluka – syn Richard dva kluky. Celkem se rodina rozšířila o sedm ratolestí a o zvýšení rozpočtu na vánoční a jiné dárky k narozeninám a svátkům. Z těchto vnoučat je zatím jedna vnučka vdaná a obdarovala nás dvěma pravnoučaty – děvče a kluk. Pravnučka Laura se narodila v roce 2013 a pravnuk Šimon dne 13.9.2015. Bude ještě něco do trojice?

Ať vás v životě provází jakékoliv číslo, nejdůležitější je pochopení a úcta svých dětí a vnoučat k rodičům a prarodičům. Soudržnost všech členů rodiny je základní kámen do dalšího života a společných setkání u slavnostních příležitostí v rodině. Nikdy nezapomínejte na toho, kdo vám život dal a kdo vás vychoval. Rodiče máme pouze jedny.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10