Když se řekne pouť, většinou mi začnou hrůzou vstávat vlasy na hlavě. Kdysi jako dítě jsem sice poutě milovala, ale jak člověk stárne, má ten hluk a řev rád čím dál tím míň. Do naší vsi přijíždějí kolotočáři koncem května a to se vždycky snažím nervově obrnit, abych ten týden ve zdraví přežila. Bydlíme jen kousek od návsi, která se v tuto dobu stává vykřičeným místem.

Majitelé atrakcí vyřvávají do mikrofonu takové ty rádoby lichotivé fráze typu „tahle jízda je jen a jen pro vás“ nebo „přidejte se k nám, zažijete jízdu jízd“, do toho štká Pavel Horňák nad nešťastnou láskou a Michal David zase nadšeně chraplá, že chce žít nonstop, zatímco vy ležíte s polštářem na hlavě a se špunty v uších, snažíte se usnout a nejradši byste komediantům zatrhli tipec jednou provždy. V neděli se dovalí příbuzní s ratolestmi, které si myslí, že máte zlatý důl, a spolu s vašimi vlastními dětmi řádí celý den jak černá ruka, lítají od jedné atrakce ke druhé a vyšilují blahem. Když potom zkraje nového týdne všechno utichne, maringotky jedna po druhé odjedou a těžké náklaďáky odvozí ty hromady železa na další štaci, vypadá to na návsi jako na smetišti, vaše peněženka zeje prázdnotou a pokud se vám neztratila slepice či jiný drobný majetek, můžete si gratulovat. Poutě zkrátka a dobře moc nemusím, ale i tady by se našla výjimka potvrzující pravidlo, a tou je Mrkvancová pouť v Polné.

Polná se nachází v samém středu Českomoravské vrchoviny v lesnaté krajině mezi městy Jihlava, Žďár nad Sázavou a Havlíčkův Brod. Může se pochlubit velmi pěkným historickým jádrem, které je městskou památkovou zónou. Husovo náměstí vzniklo patrně v II. polovině 15. století. Obklopují ho měšťanské domy se středověkými jádry, které jsou podsklepeny, sklepy mají často až tři patra. Pod náměstím prý vedou podzemní chodby, ty však nejsou příliš prozkoumány, a tak můžeme jen hádat, jak velký labyrint se tam ukrývá. V Polné najdete celou řadu pamětihodností, např. polenský hrad a zámek, Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, kostel svaté Kateřiny, židovský hřbitov a synagogu, kašnu Hastrmanka nebo Dolní bránu v gotickém stylu a mnoho dalších. Ojedinělou technickou památkou středověku je Klešter – úvoz vytesaný ve skále nebo také soutěska, kde se za časů Haberské stezky počítal dobytek hnaný z Uher do Čech. Tato prastará celnice patří mezi výjimečné útvary ve střední Evropě. Městečko Polná i se svým okolím má velmi zvláštní a osobité kouzlo, kvůli kterému se sem ráda vracím. Za zmínku určitě ještě stojí rybník Peklo, k němuž se váže několik pověstí, nejznámější z nich „O direktoru Khautzovi“ se stala součástí seriálu Putování za českými čerty z roku 2004.

Každou druhou zářijovou neděli (ve svátek patrona města svatého Liguriáše) se v Polné slaví tzv. Mrkvancová pouť. Název městečka je odvozen od slova „pole“, protože právě políčka kolem Polné skýtala kdysi zdejším obyvatelům z velké části obživu. Každoroční dokončení sklizně doprovázely slavnosti dožínek, což je zvyk ještě z pohanských dob. Žejdlicové ze Šenfeldu, poslední předbělohorští pánové polenského panství, zavedli někdy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století v tomto kraji jako doplněk výživy lidu zvýšené pěstování a požívání mrkve včetně jednoho mrkvového dne v týdnu. Tak se mrkev stala symbolem polenské pouti. Od té doby bývá svazeček této zeleniny zavěšován nade dveře a vrata domů a zdoben stuhami v barvách českého království, tedy červenobílými, neboť historickou vlajkou Čech byla bíločervená bikolóra. Kult sv. Liguriáše vznikl v Polné roku 1652, kdy Ferdinand Josef z Ditrichštejna přivezl z Říma rameno tohoto řeckého mučedníka. Dostal jej darem od papeže Inocence X. a věnoval jej městu Polná. Dnes je tato relikvie uložena ve skleněné rakvi zdejšího chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Starý lidový popěvek hlásá:

Svatý Liguriáši,
opatruj nám mrkev naši,
ať nám ji Přibyslavští neodnáší.

Zajímavostí je, že svatého Liguriáše uctívají na celém světě jen na třech místech: v Polné, v Řecku a v italských Benátkách, kde je pohřben. S Mrkvancovou poutí také úzce souvisí pečení speciálních koláčů s mrkvovou náplní, kterým se tu říká mrkvánky nebo též mrkvance. Recept velmi snadno najdete na internetu, ale pokud nejste našinec, nikdy se vám nepodaří tak dobré mrkvánky, jako pečou polenské hospodyňky, které si upravují konečnou chuť těsta i mrkve podle rodinných tradic. Některé jsou svými koláčky známé široko daleko, ovšem tajemství zděděné po praprababičkách vám neprozradí, i kdybyste se na hlavu postavili. O pouti většinou bývá v areálu zámku jarmark, kde si můžete na mrkváncích pochutnat, já se alespoň vždycky olizuju od ucha k uchu a koštuju, která panímáma má tento rok mrkvové buchty nejchutnější. Kromě obvyklých pouťových atrakcí a stánků nabízí Polná vždycky něco navíc, ať už zpřístupnění věže kostela návštěvníkům, projížďky na ponících v okolí zámku nebo třeba výstavu starých dřevěných loutek.

Mrkvancová pouť bývá veselým místem, kde potkáte řadu usměvavých a ochotných lidí, děti nasbírají nové zážitky a na vás dýchne kouzlo dávných dob, které je ostatně v Polné všudypřítomné.