Můj kamarád agapornis růžohrdlý

Tito papoušci se živí různými druhy semen, např. slunečnicí, prosem, ovsem, lněným semínkem, lesknicí atd. V jejich jídelníčku by nemělo chybět ovoce, piškoty, listy pampelišky a v době hnízdění vaječná míchanice. Dále potřebují sépiovou kost a větve z ovocných stromů nebo z vrby. V době hnízdění by měli mít vždy čerstvé větve, neboť si samička z proutků odlupuje dlouhé kusy kůry, ze které si staví hnízdo. Agapornisové se velmi rádi koupou. Je tedy nezbytné, aby měli denně čerstvou vodu k pití, ale také vodu ke koupání. Tedy nějakou „koupelničku“.

Náš Pepíček se nejraději koupe pod tekoucí vodou ve dřezu a v době jarních a letních měsíců, kdy je ve venkovní voliéře, ve své „koupelničce“.

Tento malý druh papouška mě okouzlil na jedné výstavě exotického ptactva a jednoho agapornise jsem si koupila. Byl zcela plachý a s postupem času se v mezích ochočil. Vlastně to byla pravidla, která papoušek dodržoval. Například se naučil, že v místnosti, kde jsem ho pravidelně pouštěla z klece, se opět vrátil na svou klec, kde odpočíval. Když jsem potřebovala papouška zavřít do klece, nelítal jako splašený, ale sám si do klece vlezl.

Zjistila jsem, že tento malý krásně zbarvený papoušek je nebojácný, hravý a chytrý, jak ostatně papoušci bývají. Také má velmi silný hlas, který dokáže být hodně nepříjemný. Zvlášť když se díváte na televizi a neslyšíte pro křik papouška ani slovo.

Kdykoli jsem měla volný čas, věnovala jsem se mu, jak nejlépe jsem uměla. Ale nahradit mu druhého papouška jsem neuměla. Koupila jsem tedy za docela drahý peníz uměle odchovaného agapornise Ríšu. Podle paní, která mi ho prodala, to měl být mazlíček, který se nechá hladit. Ukázalo se, že tento papoušek se opravdu nebál ani trochu lidí. Rád si hrál s hračkami a malému se moc líbil. Sice se nenechal pohladit, ale jeho hravá povaha nás všechny bavila. Tento uměle odchovaný papoušek Ríša byl odvážný až moc. Po krátkém čase nás začal všechny klovat a nejvíce to odnesl syn, kterého klovl do rtu a jako takovou památku na Ríšu ji má dodnes.

A protože jsem si opravdu moc přála mít papouška, který by se nechal pohladit a který by ani nekloval, pořídila jsem si mládě z budky a odchovala si ho sama. Myslím si, že toto je nejlepší způsob, jak získat stoprocentně ochočeného papouška. Jmenuje se Pepíček a je to můj mazel. I když je ochočený, hlídám, aby dětem neublížil. Podle mého názoru se tento papoušek nehodí k malým dětem. Agapornisové mají velmi silné zobáky a jejich klovnutí hodně bolí. Ještě bych chtěla dodat, že tito papoušci by se měli chovat v páru. Nemají rádi samotu a často samotou trpí. Navíc je radost pozorovat dva papoušky, kteří si neustále projevují náklonnost. Velmi často si čistí navzájem peří, oťukávají se zobáky a po menších šarvátkách se hned usmiřují a opět k sobě tisknou. I když je Pepíček ochočený, papouščího přítele bych mu nedokázala odepřít. A přesto, že si více rozumí s Ríšou, zůstává i dále ochočený, nechá se pohladit a kdykoli přiletí na mou ruku.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10