Říká se, že maturita je zkouškou dospělosti. Já na svou maturitu asi nikdy nezapomenu, protože vyhrocenější den jsem snad ještě nezažila…
Začalo to nevinně… s kamarádkou Kájou jsem se domluvila, že se na Obchodní akademii, na kterou jsme obě chodily, svezu s ní a její mamkou autem, abych nemusela jet autobusem. To jsem ještě ovšem netušila, jaké nervy mě budou čekat…
Po ránu jsem bývala vždy zpomalená, někam se vypravit mi
trvalo věčnost a jinak to nebylo ani v ten „Velký den“. Najednou jsem
zjistila, že absolutně nestíhám… Psala jsem tedy Káji, že budu mít cca 10 minut
zpoždění, tak ať na mě chvíli počkají. Nakonec jsem tedy s nehorázným zpožděním
vyrazila... Autobus už samozřejmě ujel, razila jsem si to tedy do kopce na sraz
s velkým proviněním, jaké mám zpoždění, když mi volala na mobil značně
rozrušená Kája, kde vězím, že už tam na mě čekají a stát tam není kde, a proto
sjely dolů na parkoviště.
Tak jsem se tedy v půli kopce otočila a šla zase
dolů, kde jsem samozřejmě žádné auto neviděla, takže jsem celá roztřesená
volala Káji, kde jsou…, ta mi odpověděla, že zas jely nahoru, do toho tam
křičela její mamka, že se na mě můžou vykašlat, kde jsem a ať stojím laskavě na
místě! Nakonec jsme se tedy přeci jen setkaly, já se s rozklepaným hlasem neustále
jen omlouvala, bylo mi nanic a já jen poslouchala stížnosti a kázání a bylo mi
do breku. Vyjelo se asi s 25minutovým zpožděním oproti původnímu plánu,
ale do školy se dorazilo včas, o nic se nepřišlo, ba naopak se ještě čekalo a
rozhodně jsme nedorazily poslední.
Maturitu jsem udělala ani nevím jak, na češtinu jsem měla výpadek paměti, tak jsem aspoň odříkávala díla, co jsem měla naučená jak básničku. Účetnictví jsem jakžtakž zvládla, ale u ekonomiky jsem si říkala, že nemám šanci ji dát, protože jsem řekla v podstatě jen holé základy. A na angličtinu jsem se hlavně snažila mluvit, ačkoliv jsem vůbec nevěděla co, a taky to tak vypadalo.
Ve výsledku jsem byla ráda, že ten můj maturitní den mám úspěšně za sebou, za ty nervy jsem si samozřejmě mohla sama, ale neměla jsem málo od toho, abych se zhroutila ještě před tím, než vůbec do té školy dorazím. No aspoň jsem šla na maturitu s myšlenkou, že nic horšího už se mi stát nemůže…
Od mé maturity už uběhlo asi 3 a půl roku, mezitím jsem mj. úspěšně absolvovala vyšší odbornou školu (kde jsem to do školy měla cca 7 minut chůze, takže žádný stres), ale hlavně - má ranní zpomalenost se již značně vylepšila ;)
ChytráŽena.cz